Cogito ...

Své dosavadní líčení jsem zakončil v sobotu před přesunem z Vierzehnheiligenu do Bambergu. Nyní bych tedy ve vyličování zažitého rád pokračoval. Fotky jsou ZDE průběžně doplňovány.

Nuže tedy, níže nabízím pokračování zápisků z jazykového kurzu v Bavořích, druhý a poslední týden na poutním místě ve Vierzehnheiligenu, v neděli pak následuje přesun na celý zbytek kurzu přímo do Bambergu.

Člověk k některým věcem přijde jako příslovečný slepý k houslím. Takhle nějak jsem se já dostal k jazykovému kurzu němčiny v Bavořích. Ač zpočátku převažovaly obavy, toto se později velmi rychle a závratně změnilo.

To, co nazrávalo dva roky, podařilo se s pomocí Boží zrealizovat letos. Aneb: Zpráva o putování po česko-moravském pomezí.

Začátek listopadu je tradičně spojen s památkou zesnulých, v katolických "kruzích" pak s modlitbami zvláště za duše v očistci. Doba přímo vybízející k návštěvě hřbitovů. Tož jsem se dnes na jeden vypravil.

Uvítal jsem příležitost dostat se opět alespoň na chvilku do míst, která mám vedle "svého" Moravského Horácka také dost rád. A hlavně jsem se zase viděl s pár přáteli.

Říkačku Zlatá brána odemčená ... znám ještě z mateřské školky. Ovšem teprve před pár dny jsem narazil na určitý "výklad" toho, kde má tento plod lidové slovesnosti svůj kořen.

Poznamenání a postřehy cestovní, ba poutní. Aneb jak jsme putovali do rodiště blahoslaveného Alojse Andrického.

Dvoudenní cesta na (prý) vykořeněný sever.