Své dosavadní líčení jsem zakončil v sobotu před přesunem z Vierzehnheiligenu do Bambergu. Nyní bych tedy ve vyličování zažitého rád pokračoval. Fotky jsou ZDE průběžně doplňovány. 


 15. července: 15. neděle v mezidobí, den přesunu z Vierzehnheiligenu do Bambergu. Vstával jsem dříve, než obvykle a doladil poslední detaily sbalení. Nevím, co se odehrávalo, ale spolehlivým budíčkem mi byly zvony z basiliky, které začaly vyzvánět dříve, než jsem čekal, a než bylo obvyklé v ostatní dny. Modlitba, zběžná snídaně, doladění detailů a v 8,30 se odjíždělo. Naším prvním cílem se stal Gößweinstein, poutní místo Nejsvětější Trojice. Zde jsme slavili Mši svatou, mimochodem s excelentním varhanním doprovodem. A také jsem poprvé za svůj pobyt v Bavorsku slyšel jinou Eucharistickou modlitbu, nežli druhou. Poutní místo spravují františkáni z Polska. Následně se odjíždělo na oběd do hospůdky v osadě, jejíž jméno jsem jaksi nedokázal identifikovat. A poté se přes Forchheim (kde jsme si detailně prohlédli místní kostel sv. Martina) přesunuli konečně do Bamberku, kde jsme byli rozmístěni v rodinách. Bydlím ještě s jedním knězem v poklidné části města, kde to vypadá velmi sympaticky. A malá podkrovní cimérka přesně vyhovuje mým nárokům na bydlení. Pán Bůh buď pochválen. 

 16. červenec: Panna Maria Karmelská. První noc na novém místě proběhla pokojně. Vstával jsem v 6,15 hod., na 7. jsme měli dohodnutou snídani a pak se vyrazilo do školy. Přesněji řečeno do bamberského Teresiána. V 8,30 jsme měli v místní kapli Mši svatou, a od 9. hodiny začalo vyučování. Trvalo až do čtvrté odpolední. Rodilá mluvčí je distinguovaná starší dáma, původním povoláním snadno odhadnutelná na učitelku. Na 17. hodinu byla domluvena prohlídka historické části města. Tu jsem oželel. Jednak na vycházky tohoto druhu vyrážím nejraději sám, jednak jsem byl nucen vypořádat se s tím, že ve Vierzehnheiligenu prostě nebyla pračka (v prvním díle tohoto rádoby deníku zmíněný Metodějův přístroj byl sice vítanou nouzovkou, ale je třeba konstatovat, že s něčím si ta vrčící příšera prostě nebyla schopna poradit). Prošel jsem tedy městem a u našich hostitelů se domluvil na vyprání prádla. V 18,00 se modlím nešpory a pak ještě dolaďuji některé detaily ve své podkrovní ubikaci, ze které mám výhled na jakousi školu a moderní luteránský kostel. 

17. července: Dnešní denní teploty vyšplhaly docela vysoko (nu, což o to, včera také nebylo zrovna mírně), výuka pokračovala normálně. Před ní jsme - jako již tradičně - slavili Mši svatou. Po vyučování byla na plánu beseda se 3. starostou města (po našem: s druhým místostarostou), kterou jsem oželel a dobře jsem udělal, protože se evidentně velmi protáhla. Místo toho jsem si v klidu prošel část Bamberku a pomaličku se dopravil k hostitelské rodině. Můj spolubydlící (kněz) dorazil později a omlouval se hostitelům, že místostarosta se velmi rozvinul a nebyl k zastavení. Dostali jsme výbornou večeři a vykládali asi do 22. hodiny. 

18. července: Dnešek je speciální tím, že jsme nemuseli být tak časně ve škole. Dostali jsme opět přebohatou snídani. Do školy stačilo dorazit na 9. hodinu, protože Mše svatá bude slavena až v podvečer. Den je opět velmi teplý. Po vyučování se jelo do Fürthu u Norimberka. Duchovní správce farnosti Krista Krále v tomto městě spolupracuje se sdružením, které náš kurz pořádá, s mnoha účastníky má přátelské kontakty a dnes si připomínal výročí kněžského svěcení. Nemám moc rád moderní sakrální architekturu, ale kostel Krista Krále se mi líbí. Slavili jsme Mši svatou a poté přijali pozvání na pohoštění do farního centra. V Bamberku zpět jsme byli až později večer.

19. července: Pokračujeme v obvyklém rozvrhu. V 8,15 sraz před školou, v 8,30 Mše svatá ve školní kapli a krátce po 9. hodině začíná výuka. Počasí bylo snad ještě horší než včera. Vlnitý terén kolem školy dává tělu dost zabrat. Když jsem se dohrabal do školy po obědě, musel jsem se hodnou chvíli sušit. Snažím se to brát pozitivně. Snad mi tyto podmínky pomohou alespoň trochu shodit na váze. Vedro pokračuje až do pozdního odpoledne. 

 
(19. 7. - ranní Bamberg z předsíně kaple v Theresianu)

20. července: Svatá Markéta, jedna ze 14 svatých pomocníků, sv. Apolinář. Počasí dnes poněkud kolísalo, ale odpoledne se zase ustálil hic. Jsem rád, že jsem dnes nemusel jít ze školy po svých, ale jeden ze "spolužáků" disponujících autem mi cestu ukrátil. Dnes jsem také musel již konstatovat: "Začíná něco nového." - protože až do dnešního dne mi vystačilo osvěžování toho, co mne kdysi naučili na střední škole. Takže konec legrace, začíná úplně nová látka. Když večer trošku polevily teploty, šel jsem na procházku po "naší čtvrti" s poetickým názvem "Gärtenstadt" (Zahradní město). Monumentální lutheránský kostel na nábřeží, katolický kostel sv. Gangolfa (pochybuji, že tohoto světce u nás vůbec někdo zná), křivolaké uličky plné odstavených bicyklů, ... Na Bambergu je sympatické, že zde není až tolik motoristů, zato spousta lidí tu jezdí na kolech. Na rozdíl od Prahy, kde se Zahradní Město říká sídlišti, zde jsou skutečně historické domy a doplněny zelení působí poměrně malebně. 

21. července: Sobota. Na závěr ranní Mše svaté se loučil jeden z kněží, který se již vrací do své farnosti. Výuka byla spíš tak trochu odpočinková. Oběd se skládal de facto toliko ze dvou polévek (resp. polévky a Eintopfu, kterého jsem se poněkud obával, protože má předchozí konzumace tohoto výtvoru asi před třemi lety nedopadla vůbec dobře /dál bych to nerozváděl, případné zájemce o podrobnosti odkazuji na Alles Gute, díl o tom jak Pejsek a Kočička dělali dort/). Někteří se po jídle rozjeli po výletech do okolí. Počasí je dnes pro mne velmi příjemné. Žádný hic, zataženo a sem-tam spadne pár kapek. Ideální počasí na přebývání ve v křesle, hezky pod střechou a s nějakou beletrií. Totéž jsem učinil. Ovšem s českojazyčnou. Mea culpa

- - -

 Tím končí zápisky třetího týdne v Bavorsku, prvního týdne přímo v Bambergu. Poslední díl bude "vydán" buď v pátek 27., či v sobotu 28. července, kdy už budu zase v krajinách domácích.