Nuže tedy, níže nabízím pokračování zápisků z jazykového kurzu v Bavořích, druhý a poslední týden na poutním místě ve Vierzehnheiligenu, v neděli pak následuje přesun na celý zbytek kurzu přímo do Bambergu.


 Trocha reklamy úvodem: fotogalerie je stále aktualizována ZDE

 Z důvodů čistě praktických je tento týden bez neděle, neb ho publikuji v sobotu před půlnocí, netuše, zda a jaké bude připojení na internet během bamberského pobytu. Nyní tedy oněch posledních šest dní vierzehnheligenských:

 9. 7. 2018: Nový pracovní a studijní týden začal úděsným vedrem, které bylo obzvláště citelné zde na kopci. Většinu dne mne bolela hlava a nejraději bych se zahrabal do postele. Naštěstí ode mně dnes nikdo nic moc nechtěl. Ani žádnou službu či přísluhu na Mši svaté jsem nedostal, takže jsem si jí mohl alespoň hezky v klidu prožít. Po odpoledním vyučování jsem se dohrabal do kopce k bratřím františkánům a koupil si na jejich "fortně" umělohmotnou ampulku s kadidlem. Mám v úmyslu ji věnovat do kostela, který spravuje můj zpovědník. Po nákupu kadidla jsem si to zamířil do adorační kaple v basilice, avšak ouha - na jejich dveřích byla cedulka, zvěstující, že v kapli právě probíhá soukromá bohoslužba a všichni ostatní jsou zdvořile žádáni, aby tam nelezli. Ještěže máme vlastní kapli v domě. Dnešek je rekordní v teplotách i v množství spotřebovaných tekutin. U večeře se objevila skupinka německých kněží. Kromě tří františkánů, kteří dbali na nošení hábitů, všichni byli v civilu. Přijeli na jakési "Jubilejní exercicie", zřejmě jsou to svěcenci z jednoho ročníku. Jejich počínání jeden z našich kněží komentoval slovy: "To budou asi nějaký jiný exercicie, než jaký známe od nás." Spát jdu časně. 

 10. 7. 2018: Na naší ranní Mši svatou přišlo i trio sester františkánek, které se o Diecézní dům starají, což bylo milé. Ale nevím, co si asi myslely o pokusech některých z nás o němčinu. Důstojní páni na exerciciích při snídani nepříliš dbali na silentium a na oběd nás z nějakého důvodu nechali odstěhovat do jiné jídelny, ač bych řekl, že jsme mlčeli rozhodně více, než oni. Sem-tam sprchne, což je docela fajn, protože ten včerejší hic byl fakt hodně náročný. 

 11. 7. 2018: Svatý Benedikt z Nursie. Jelikož i mimo benediktinský řád je dnešní den brán tak trochu jako "svátek vyššího řádu" (přece jen jde o patrona Evropy), ponouklo to celebranta dnešní ranní Mše svaté k tomu, aby liturgii trochu ozvláštnil. To znamenalo, že žalm po čtení se nečetl jako obvykle, ale dostal jsem za úkol ho odzpívat. Použil jsem VIII. gregoriánský modus. Metoděj pak přímluvy také zpíval. Jinak Mše svatá proběhla naprosto zde běžným způsobem. Na závěr jsme zazpívali notoricky známou Mariánskou antifonu, jejíž autorství je připisováno jedné z mnoha velkých osobností benediktinského řádu, Heřmanovi z Reichenau (či také z Altshausenu): Salve, Regina ... Jeden z kněží sice po bohoslužbě poznamenal, že "Byli jsme mučeni benediktinskými zpěvy.", ale ostatním se liturgie líbila. Celý den jsem spekuloval, zda by se nedalo navštívit bývalé opatství Benediktova řádu v nedalekém Banzu. Pán Bůh má smysl pro humor: Aniž jsem svou touhu navštívit toto místo komukoliv sdělil, oslovil mne po odpolední výuce jeden z kněží. Že se jede do Banzu alespoň soukromě pomodlit a zda nechci jet s ním. Jel jsem velmi rád. Banz mne překvapil. Už ze silnice vypadá monumentálně, ovšem skutečnost, viděná na blízko je ještě mnohem monumentálnější. Mé představy byly rozhodně překonány. Pomodlili jsme se v kostele, sjeli dolů do Bad Staffelsteinu a po krátkém nákupu se vrátili do Vierzehnheiligenu. Akorát tak na večeři. Po jídle jsme ještě trošku pocvičili zpěv k zítřejší Mši svaté. Během odpoledne občas sprchlo, což vnímám opět jako pozitivní jev. Večer jsem si pustil Vepřovou odysseu Jana Zástěry (opera buffa o založení lázní v Teplicích). 


(vstup do areálu bývalého benediktinského opatství Banz)

 12. 7. 2018: Sv. Jan Qualbert. Ránní Mše svatá proběhla opět obvyklým způsobem. Čas zde prchá poměrně rychle. Člověk by řekl, že přijel včera, a přitom už má týden a půl za sebou. Procvičovali jsme dnes při výuce hlavně orientaci ve městě a popis cesty z bodu A do bodu B. V Bamberku se to bude hodit. Odpoledne se nevyučovalo. Kolektivně se jelo do Bad Staffelsteinu, kde jsme byli přijati na radnici a pohovořili s místním starostou. Následně jsme navštívili i místní farní kostel sv. Kiliána, kde nás provedl místní farář. Po prohlídce jsme se v presbytáři pomodlili Vater unser a Geheiligt seist du, Maria. Modlitby jsme završili zpěvem Salve, Regina. Bad Staffelstein má zajímavou atmosféru, kterou lze jen těžko popsat. Sympatické městečko, relativně intaktní centrum. A na náměstí, hned vedle radnice - svatý Jan Nepomucký. S ním se našinec opravdu tak nějak neztratí. Koupil jsem si knihu s provokativním názvem: Das Kloster im Leben. Monastische Spiritualität als Provokation.

 13. 7. 2018: Sv. Jindřich a Kunhuta, patroni bamberské arcidiecéze. Ráno mi praskla obroučka u brýlí a tedy misto výuky teorie jsem byl nucen vrhnout se na praxi. Místo první vyučovací hodiny jsem se vypravil do Bad Staffelsteinu hledat optiku. Našel jsem dvě. V první jsem se dozvěděl, že závada je neopravitelná a že si mohu vybrat nové obroučky, do nichž by mi repasovali skla. To by znamenalo značné finanční krvácení, což jsem nemínil riskovat. Naštěstí nedaleko byla optika jiná. Příjemně mne přijali a s opravou najednou nebyl problém: "Sletujeme, zabarvíme. Přijďte si za půl hodiny.". Stálo mne to 20 Euro, což je sice asi 500 Kč, ale ve srovnání s cenou nových brýlí jsem z toho ještě vyšel pořád levně. Majitelé byli navíc ochotní a milí, takže ty peníze si zasloužili. Odpoledne již proběhlo tak nějak odpočinkově a večer vysloveně pohodově. Zítra nás zde čeká poslední celý den, v neděli se budeme na dalších 14 dní přesouvat přímo do Bambergu. 

 14. 7. 2018: Sobota. Dopoledne se ještě vyučovalo - naposledy ve Vierzehnheiligenu. Na závěr oběda jsme děkovali našemu vyučujícímu, který nás na "bamberskou etapu" předává do péče rodilé mluvčí. Část účastníků kurzu pak jela do Coburgu, prohlédnout si tamní pevnost. Zůstal jsem v domě a začal pomalu balit věci. V 16 hodin jsem zašel na chvíli do basiliky. Je poutní sobota, x-krát denně bylo slyšet zvony, vítající poutníky, a v basilice jsem se trefil asi do půlhodinky mezi dvěma poutními bohoslužbami. To mi umožnilo si basiliku konečně pořádně prohlédnout, a také alespoň chvíli adorovat. Výletníci se z Coburgu vrátili s určitým zpožděním. Náš učitel němčiny, který je opět po místě prováděl, byl poněkud disgustován, neb se v Coburgu trefili prý do jakéhosi monstrozního festivalu s bubnováním a ne zrovna kvalitně prováděnou hudbou. Soudě dle toho, jak to líčil, utrpení jeho zvukovodů asi bylo značné. Po večeři jsme s tímto naším učitelem (který se mezi námi stal za těch 14 dní velmi rychle osobou všeobecně respektovanou a oblíbenou) měli ještě rozlučku. Z nádvoří Poutního domu zněla dlouho do noci dechovka, hrající pro poutníky. Mám dechovku rád, ale nyní jsem ocenil, že mé okno do dvora nevede. 

- - -

Týden první

Týden třetí

Týden čtvrtý