Člověk k některým věcem přijde jako příslovečný slepý k houslím. Takhle nějak jsem se já dostal k jazykovému kurzu němčiny v Bavořích. Ač zpočátku převažovaly obavy, toto se později velmi rychle a závratně změnilo. 


 Níže nabízím pár poznámek vlastní provenience, které si tu tak nějak, tu více - tu méně  rozvláčně vedu. Není to nějaký extra systematizovaný text, ale snad věrně zachycuje to, co tu prožívám. Každopádně: první dva týdny prožívám ve stínu monumentální poutní basiliky 14 svatých pomocníků v osadě (snad se Basilika, dva klášteříky, "Diecézní dům" a pár baráčků vysoko na kopci nad krajinou dá tak nazvat) Vierzehnheiligen. Za obyt mi slouží sympatický malý pokojík v onom "Diecézním domě". Poutní basilika je na přiložené fotografii.

 Poměrně obsáhlá fotogalerie z celého kurzu pak je průběžně doplňována ZDE.

 Nyní však již jaksi "v syrové podobě" zápisky: 

2. 7. 2018: Ráno v 7,30 na Mši svaté v Praze. Pak jsem se nějak dohrabal do Stodůlek, kde jsem měl domluven sraz s jedním knězem, který na onen kurz mířil též a domluvili jsme se na spolujízdě. Cesta proběhla pohodově, a docela dobře jsme si během ní popovídali. V Bavorsku se slaví Navšívení Panny Marie (na rozdíl od našeho 31. května). Ubytování v monumentálním komplexu Diecézního domu ve Vierzehnheiligenu, velké volno do 18. hodiny. V 18,00 večeře. Setkání s Mirkem Orlem, jemuž jsem zvyklý ještě z dřívějška říkat Metoděj. Debata o průběhu cesty. Vierzehnheiligen mne uchvátil. Z terasy před basilkou se otevírají nádherné výhledy do kraje. Výraznou dominantou a protějškem basiliky je bývalé benediktinské opatství Banz, které zaniklo v roce 1803. Stojí na jednom z protějších kopců. Kostel dál slouží bohoslužbám, v bývalém klášteře má údajně jedno ze svých sídel nejmenovaná poltická strana. Kolem 23,30 jsem se šel do kaple v Diecézním domě pomodlit kompletář, avšak překvapení: jeden z později přijedších kněží v kapli právě začínal sloužit soukromou Mši svatou, pasivně a němě jsem se zúčastnil. Celou (šeptanou) Mši svatou jsem tedy pobožně slyšel, jak se říkalo v dobách předkoncilních. Kněz skončil pár minut před půlnocí. 

3. 7. 2018: Den začíná v 8 hodin Mší svatou a snídaní, což se bude opakovat den co den. U snídaně jsem se seznámil s oním knězem, který včera sloužil již zmíněnou předpůlnoční Mši svatou. Začínáme s výukou. Zatím oprašuji dávno pozapomenuté, ani se mi nechce věřit, že v maturitním ročníku před osmi lety jsem měl z němčiny dvojku. Ale začínám se pomaličku "rozkecávat" a to je dobře. S jedním z kněží a dvěma dalšími přáteli při podvečeru navštěvujeme poutní basiliku. V Eucharistické kapli je celodenně vystavena Nejsvětější Svátost. Kaple je evidentně bývalou sakristií a ani se to nesnaží skrývat. Svatostánek je umně adaptován z rohové barokní sakristijní skříňky a ku podivu působí docela vkusně. Pár (delších) chvil setrváváme, pak si jdeme basiliku celkově prohlédnout.

4. 7. 2018: Officium jsem vzal ze sv. Prokopa, ranní Mše svatá byla (zde pochopitelně) ze dne. Od 9. se začíná učit, náš učitel je velice fajn. K obědu něco na způsob číny. Velmi zajímavé rozhovory po jídle. Odpoledne celkem slušné vedro. Po večeři už je snesitelněji, s kolegou Orlem a pár dalšími vyrážíme na vycházku. Cílem byl Staffelberg s kaplí sv. Aldegundy. Byla to v určitém smyslu také pouť, byť kaple již byla zavřená a celý náš pobyt na Staffelbergu se proto omezil na "vrcholové pivečko" v hospůdce naproti. Cestou zpět zapadající slunce vytvářelo na nebi překrásné obrazce. Na prvním rozcestí se naše čtveřice rozpojila. Dva jsme se vydali jakousi zkratkou a ušetřili jsme si tedy kousek cesty, i když v jeden moment jsme na lesní cestičce propadali pochybnostem, zda vůbec jdeme dobře. Když jsme se nakonec vynořili z křoví za pivovarem, pár kroků od františkánského hřbitůvku za vierzehnheiligenskou basilkou, starosti pominuly. Diecézní dům nás zpátky pod svou střechou uvítal před 22. hodinou. Ještě jsme se v kapli kolektivně pomodlili kompletář a šlo se spát.

5. 7. 2018: Nutno podotknout, že včerejší podvečerně-večerní tůra na mne zanechala určité stopy. Vím o každém svém kroku, ale toho včerejška nelituji. Ranní Mše svatá byla opět z ferie, protože jsme se drželi místního direktáře. Cyril a Metoděj byli vzpomenuti alespoň v mešním kánonu. Výuka probíhá v podobně pohodovém duchu, jako v uplynulých dvou dnech – tak doufám, že nám to vydrží. Odpoledne se rozpršelo, takže z plánované další vycházky sešlo. Z té včerejší tůry mi praskla pata a jelikož jsem v pokoji chodil naboso, zbylo po mně pár krvavých šlápot. Naštěstí to pod hadrem a trochou mýdlové vody povolilo.

6. 7. 2018: Od rána prší. Metoděj včera zprovoznil cestovní pračku a dal jí k dispozici. Jako první jsem si jí zamluvil já, protože jsem ještě neměl zkušenost s místními poměry – že zde totiž jinak je praní prádla věcí velice problematickou (že se vlastně tak nějak nepočítá s tím, že byste tu chtěli prát), takže mám oblečení tak akorát, abych se bez praní obešel nějakých 10 dní a víc ne. Odpoledne se trošku vyčasilo. S boromejkou, sestrou Alenou, jsme hledali marně německou verzi písně Máti Páně přesvatá (Mutter Gottes, heilige ...), takže nakonec jsme se museli vzdát ideje, že bychom touto písní zítra doprovodili Mši svatou v kapli. Po večeři jsme ve třech šli sokromě adorovat do basiliky, kde je v samostatné kapli celodenní výstav. Více než sympatické je, že tuto možnost máme den co den, nejpříhodnější čas pro adoraci je asi dvouhodinové "okno" mezi koncem výuky a hodinou, na níž bývá nachystána večeře.

7. 7. 2018: Při ranní Mši svaté mi připadl úkol číst čtení, a rovnou i žalm a přímluvy. No, Pán Bůh rozuměl, co jsem četl. A sestry si pochvalovaly mou intonaci. Sám jsem poměrně skeptický. Dopoledne se ještě vyučovalo. K obědu řízky. Vznikl spontánní nápad udělat si výlet do Würzburgu, což je sice poměrně z ruky (asi 120 kilometrů), ale neodolali jsme. O čtvrt na dvě jsme vyjížděli ve dvou autech podle GPS. Každé auto mělo svou vlastní a každá navigovala poněkud jinudy, avšak přeci jen jsme se nakonec shledali na Rezidenzplatz ve Würzburgu. Prošli jsme zahrady rezidence. Samotná tato rezidence připomíná zvenčí poněkud Wersailles, v nádvořích pak spíše pražské Klementinum. Zahrady a biskupská kaple, to byly prvé dvě zastávky. Poté jsme si prošli centrum, místní kostely a skončili na střešní terase s úchvatným výhledem na Mohan a město. Rovněž jsme okusili místní zmrzlinu. Na zpáteční cestě k autům nás u katedrály v uličce odchytily děvy v podivném ústroji, vedené blondýnou, která připomínala chudší příbuznou Pippi Dlouhé punčochy. Maturantky. Za osm Euro nabízely možnost odstřihnutí kousku trička ve tvaru srdce a polibek. Sdělení, že nemáme zájem je evidentně rozhodilo a stáhly se. Předtím ovšem za námi vypustily jakési pazvuky, jistotně značící zklamání nad nezdařeným kšeftem. Cestou k autům jsme spekulovali o tom, co všechno by se dalo za osm Euro pořídit (v přepočtu na Kč to dělá nějaké cca dvě stovky). Do Wierzehnheiligenu jsme se vrátili po osmé večerní. Večeři jsme měli odloženou v místnosti, kterou má naše skupina po celý kurz k dispozici a kde je jedna velmi důležitá skříň – lednička. Náš učitel a dnes zároveň průvodce po Würzburgu v jedné osobě, osvědčil svůj smysl pro humor a během jídla se často ozývaly doslova salvy smíchu.

8. 7. 2018: Neděle. Žádné přispávání – ba naopak. Snídaně se posunula na 7,30 a v 8,15 se kolektivně vyjíždělo do Bamberku. Konal se zde Heinrichsfest, každoroční to oslava svatých císařských manželů, Jindřicha a Kunhuty. V 10 hodin jsme se účastnili Mše svaté, kterou na Domplatzu slavil místní arcibiskup, dr. Ludwig Schick. Před Mší svatou se rozdávaly látkové tašky. Každá obsahovala jakousi čapku proti slunci, bloček, propisku a – nafukovací balónek a balíček gumových medvídků. Naše sestry nad tím propukly v upřímný smích. Za celé ty dny, co se pohybuji po Bavorsku, jsem ještě neslyšel jinou, než 2. eucharistickou modlitbu, a ku podivu – dnešní pontifikálka není vyjímkou. Po Mši svaté jsme v areálu arcibiskupství dostali oběd (jakýsi svérázný guláš) a stanovili si "rozptyl" do 13,30 hod. Využil jsem té doby k návštěvě Diecézního muzea vedle dómu, kde byl u přílležitosti dnešního svátku volný vstup. Vidět grátis pontifikálie papeže Klementa II. (žil 1005-1047, papežem pouhý poslední rok svého života), tomu se nedalo odolat. To, že tento papež je v bamberském dómu též pohřben – jde o jediný papežský hrob na sever od Alp – jsem se, žel, dozvěděl až když už bylo pozdě. Potěšující bylo alespoň krátké setkání s benediktinskými obláty z opatství Maria Frieden, kteří měli u dómu svůj stánek a nabízeli k prodejí výrobky sester z kláštera. Ve 13,30 byl tedy sraz a vyjelo se zpět do Vierzehnheiligenu. Večeře byla opět nachystána nikoliv v jídelně, ale v téže místnosti, co včera. Společné stolování proběhlo v obdobném duchu, jako včera. Později večer doplnil naší sestavu ještě jeden kněz z olomoucké arcidiecéze. 

(pokračování za týden)

- - -

 

Týden druhý

Týden třetí

Týden čtvrtý