Včera si tu na Signálech jeden Bohu známý člověk připomínal výroční den své konverze. Docela se to sešlo s mými výročími. 


¨Před týdnem, zrovna na sv. Víta, jsem si připomínal 15. výročí svého křtu. A aby toho nebylo málo, tak dva dny nato - v neděli 17. června pak 11 let od svátosti biřmování. Tato dvě data jsou pro mne každý rok tak trochu motivem k sebereflexi. A tak mne - jen tak obrazně - napadlo: V patnácti letech se dostává občanský průkaz. Ten nebeský "občanský průkaz" jsem dostal už v momentě křtu. Ale: Jak s ním zacházím? 

 V jednom starém, a určitou ideologií hodně nasáklém seriálu (no prostě ve 30 případech majora Zemana) se - zrovna v asi nejděsivějším díle - hned na začátku objevuje naopak docela vtipná scénka s občanským průkazem. "Když vás kontroloval příslušník, tak jste se mu prokázala tímhle salátem." - "Snad vobčankou ..." - "Ne! Salátem povidám." - a tak mne v tyto dny občas napadá otázka: Jak já s tou svou nebeskou občankou zacházím? Nedělám z ní salátové vydání? 

File:Anônimo - Batismo de Jesus, séc. XVIII.JPG

Křest Páně - anonymní malba z Brazílie z 18. století (obrázek převzat odtud)