Před pár týdny začaly u nás rezonovat určité události, které řešily vzhodnost či nevhodnost divadla, případně kam až může zajít svoboda. A na to se nabalil problém "prostých věřících", kteří "to" nepochopili, z pera jistého velmi známého církevního činitele naší doby. 

 Přesvědčení, že něčemu rozumí ten lépe, nežli onen je strašně starou záležitostí. A může to být i pravda. Ale jakmile se tímto náhledem zaměříme na něčí víru, dostáváme se tak trochu na tenký led. Nemyslím si, že by bylo dobré ostouzet "prosté věřící". Vždyť jich konec konců je plné Písmo svaté. Uvěřili Bohu, v této víře nějak jednali a to stačilo. Prostá, upřmná víra někdy dohlédne dále, než optika sebevypilovanějšího teologického traktátu. 

 Známý je biblický verš "Celníci a nevěstky vás předcházejí do Božího království." (Mt 21,31). Bylo by ale také možné říci: "Myslitelé, zpytovatelé běhu veškerenstva, promýšlitelé kdečeho, ti prostí věřící vás také mohou předejít do Božího království." - zde nejde o nějaký nářek misomusův. Nejde o filipiku proti vzdělání, ať teologickému, ať jinému. Jde o nalezení správného náhledu na věci.

 Prostá totiž neznamená naivní. Může to klidně znamenat ono Mariino: "Ať se mi stane podle Tvého slova." (Lk 1,38). Přikývnutí Bohu i tehdy, když tomu momentálně rozumím buď málo, nebo tomu zrovna v této chvíli nerozumím vůbec. 

 Dnes už téměř vymírajícím "druhem" je takový ten venkovský, zemitý člověk, možná tak trochu mudrlant, ... víra těchto lidí bývala a bývá prostá. Prostě věřili tomu, že jsou v Boží ruce, že Bůh o nich ví. A rozhodně to nebyli a nejsou nějací prostoduchové. Když jednomu takovému mně známému člověku zemřela po dlouhé a těžké nemoci manželka, trošku jsem se obával, jak to on srovná se svou vírou. Jsou tací, jejichž vírou by takové trápení dost mohlo otřást. Shrnul to jedinou větou: "Pán Bůh už se na to její trápení nemohl dívat, tak si ju vzal k sobě." - komplikace v životě takové lidi vedou spíše k většímu přilnutí k Bohu, než k nějakému rebelování. Tito lidé jsou možná pro někoho k pousmání, ale ani jim nelze upírat sensus fidelium, tedy to, co v nich působí Duch svatý, smysl, kterým se dívají na věci víry. 

 Tací lidé jsou (alespoň podle mé zkušenosti) čestní, rovní, (duchovně) krásní lidé, s nimiž je radost se setkávat. Proč? Protože mohou vést druhého člověka k reflexi jeho vlastní víry. Rozhodně nejde o nějaké stádovité lidi, s nimiž lze manipulovat. Lidé, pro které dané slovo je ještě daným slovem, pro které skutečně platí, že ano je ano, a ne je ne (srov. Mt 5,37). Nemají možná sklon sáhodlouze spekulovat o kdečem, zpytovat běh veškerenstva, sáhodlouze promýšlet to, či ono, a přece bych si netroufal jejich vírou pohrdat. Co se dnes možná "nenosí" je to, že tito lidé bývají citliví na symboly. Na dědictví otců - to duchovní, i to materiální. Je tedy logické, že nelibě nesou, je-li jim na tyto symboly saženo (ať s jakýmkoliv úmyslem). Mají prostě smysl pro to, že nic neexistuje bez hranic. 

 Je dobré, když víra nepostrádá emotivitu, když není pouze jaksi racionalistická. A naopak, není dobré, když je pouze emotivní. V jistých lidech, na které se mudrci tohoto světa mnohdy koukají skrz prsty a mají pro ně jen slova pohrdlivá, tkví smysl pro vyvažování těchto dvou krajností. Prostý člověk někde na venkově dovedl být upřímně zbožný, a zároveň si uvědomoval, že v určitých věcech se musí také sám přičinit. Že samotná víra, nebo nějaké mudrování o něčem mu nebudou samy o sobě příliš platné. Čili - že je musí umět skloubit. Řada lidí si toto uvědomovala, a dodnes uvědomuje, i když nemají tituly před jménem nebo za jménem, když se třeba celý život hrabou v hlíně a snaží se tak jíst chléb, na který si sami vydělají. 

 Dnes čím dál tím víc lidí studuje střední, vysoké školy, ... párkrát jsem v životě slyšel i repliku: Kdo dneska nemá alespoň maturitu, jako by nebyl. Ovšem: varujme se povyšování nad druhé. Však mohou mít k Bohu blíže, než my. Nepodceňujme prosté lidi. Však si vzpomeňme, kdo jako první šel za Kristem po dobu jeho veřejného působení: prvním, koho Kristus vyzval k následování, byl svatý Ondřej - prostý rybář od Genezaretského jezera.