Na internetové televizi Stream existuje pořad, který se jmenuje Krvavá léta a mapuje, mírně řečeno, nelehké časy naší ještě nedávné historie. Dnes byl publikován díl o událostech v Habartově (tehdy Habersbirku) na podzim r. 1938, ovšem nebyla zmíněna jedna taková zajímavost. 


 V reportáži, kterou je možno vidět ZDE (pozor, některé záběry nejsou zrovna pro slabší povahy) je celý souběh událostí vylíčen velmi věrně. Podobně, bez nějaké tendenčnosti, jsou tyto události částečně zpracovány ve Vávrově dvoudílném fimu Dny zrady (1. díl, zhruba od 35. do 42. minuty). Jedno ale už v dokumentu, natožpak ve Vávrově filmu, zmíněno nebylo: Poté, co četnické posily obnovily v Habartově pořádek vstoupil do děje jeden mladý český kněz. Zaopatřoval ty, kteří byli během útoku henleinovců zraněni a byli převezeni do nemocnice v tehdejším Falknově nad Ohří (dnes Sokolov). Mezi těmito zaopatřovanými byli také manželé Pardusovi, kteří vytrpěli opravdu hodně (on velitel četnické stanice, ona poštovní úřednice, oba byli henleinovci dost brutálně ztýráni). Na jejich prosbu se pak tento kněz vydal do Habartova, aby se pokusil najít jejich malé dítě, které se v onom zmatku tam někde ztratilo. Skutečně se mu podařilo po určitých zmatcích dítě najít a dopravit v pořádku k rodičům. 

 Ten mladý kněz byl tehdy falknovským (sokolovským) kaplanem a jmenoval se Josef Zvěřina, pozdější významná persona české katolické církve. Malý kamének do mozaiky oněch událostí, ilustrující ale jeho obětavost a odvahu. 

 Habartovská událost je vůbec příběhem o neobyčejné statečnosti obyčejných lidí, kteří se v pravý čas postavili zlu. Dodejme, že ony četnické posily, které henleinovce nakonec zpacifikovaly, přivolala vlastně paní Pardusová: henleinovci po ní chtěli, aby je telefonicky spojila s jejich oblastním velením, ona je však záměrně přepojila úplně jinam - na četnickou stanici do Falknova. Tamní četníci pochopili, že je zle a vyrazili pomoci habartovským.