Mám rád nenápadné svaté. Dnešního dne si jednoho takového Svatého Nenápadného připomínáme. Svatého Gerasima Jordánského. Kromě nenápadnosti se o něm traduje půvabná legenda, v níž figuruje lev. 


File:Gerasimus of Jordan.jpg

(obrázek převzat odtud)

 Dnes (případně zítra, kalendář východní a západní katolické tradice se v tomto případě o jeden den rozchází) je připomínka světce Gerasima Jordánského, původně poustevníka, později opata někdejšího mnišského společenství, žijícího ve Svaté zemi v klášteře v poušti u Jericha. Byl přítelem sv. Euthymia Velikého (který má připomínku 20. ledna), který v lecčems ovlivnil Gerasimovy teologické názory. Nyní však ona legenda:

 Traduje se, že Gerasim kdesi našel zraněného lva. Toho vzal do kláštera, ošetřil ho a zvíře k němu jaksi vděčně přilnulo. Dokonce podle oné legendy tento lev lovil pro mnichy zvěřinu. Když Gerasim Jordánský zemřel, což se stalo v roce 475, lev pošel žalem na jeho hrobě. 

 "Všední svatí", které naše západní liturgie nijak zvlášť neslaví. Není to zdaleka jenom Gerasim. Podobně nenápadně působí třeba svatých pět bratří - mniši kamaldulové, kteří kdysi zesnuli mučednickou smrtí v Polsku a byli vřazeni mezi české zemské patrony, protože jejich ostatky převezl kníže Břetislav do Čech spolu s ostatky svatého Vojtěcha. Pravda, u nás mají tito mniši alespoň status nezávazné památky, ale jsou jiní světci, kteří připomínáni nejsou vůbec. Ano, v našem národním kalendáriu nemají své místo, protože jejich význam (dá se ale význam světce nějak měřit?) u nás není takový, jako u jiných světců. Řeknou dnes českému "katolíkovi obecnému" něco jména Sofronius, Archip, nebo třeba Konon? Nebo takový Maur a Placid? Nebo ví někdo (kromě určitého "zájmového okruhu" kolem premonstrátského řádu), kdo to byl třeba takový svatý Siard? Asi nikoliv, a nelze to těm lidem mít za zlé. 

 Přesto je mnohdy velmi inspirativní pídit se po nějakých těch Svatých Nenápadných. Jejich nenápadnost totiž bývá mnohdy slupkou, pod kterou lze najít nejen zajímavý životní osud, ale třeba také nějakou inspiraci, či "směrovku" pro svůj duchovní život. Ostatně - už sama ta nenápadnost může být pro někoho inspirativní. 

- - -

 "A tak jdu za Tebou, Bože můj,
jak cestář z jara.
Na prsou laternu kříže,
a v srdci litanie ke svatým všedních dní."

(Mons. Josef Veselý, jeho verše citovány odtud)

- - -

 Tož, svatí Nenápadní (které míváme v litaniích tradičně skryté pod onou všeobecnou invokací Všichni svatí a světice Boží), orodujte za nás. Vy, kteří jste šli za Kristem tolika rozličnými způsoby a právě na vás je vidět pravdivost toho, že cesty jsou různé, ovšem mají vést k jedinému cíli - k Pánu Ježíši Kristu. Orodujte za nás.