... o samotě v kostele. 


V zšeřelém kostele,
poloprázdném,
prostém a přec působivém,
klečí orant před večerem.

Světlo z vybitých vitráží,
v klenutí prazvláštní obrazce,
v hře světla stínu
obráží.

 Kdesi za presbytářem zacinkala tramvaj ...

A opět ticho ...

V adorační kapli zablikala lampádka věčného světla,
a šepot oranta zněl v ono ticho:

"Viruju, Hospodi, i spoviduju, jako Ty jesi voistinnu Christos,
prišedyj v mir hrišnyja spasti, ot nichže pervyj jesm az ..."