Snad jen taková kratičká poznámka k tomu, co jsem tu na Signálech zahlédl. 


 Ač jsem si dal předsevzetí nevyjadřovat se k prezidentské kampani kohokoliv z kandidátů, a toto předsevzetí hodlám dodržet, snad se proti němu neprohřeším poznámkou k textu, který jsem zachytil v dnes publikovaných blozích tu na Signálech. Jde v konkrétnosti o tento článek. Autor v něm zdůvodňuje, proč půjde volit zrovna "toho svého" kandidáta, v tomto případě Jiřího Drahoše. Budiž mu to přáno, je to jeho věc a má na to právo. Zde problém není. Nemíním se ani vyjadřovat k tomuto kandidátovi, kterého (to předesílám) nehodlám nijak zpochybňovat jako slušného člověka. Spíše bych se chtěl pokusit o takovou úvahu na obecné rovině o hodnotě člověka

 Problém onoho článku, řekl bych, je obsažen v jedné větě: "...je velmi slusny a hodnoty clovek" - zřejmě zde má být hodnotný člověk. Nehodlám se vymezovat proti takovému tvrzení, jen se nemohu zbavit poměrně zvláštního dojmu. Vyvstává mi totiž v hlavě dost nepříjemná otázka: "Podle čeho můžeme (a můžeme vůbec?) určovat, který člověk je hodnotný a který nikoliv?" Domnívám se, že svou hodnotu má každá lidská bytost. A to bez ohledu na svoje vzdělání, sociální postavení, zdravotní stav atd. V dějinách se s tím, zda náhodou někdo není hodnotnější než druhý různě experimentovalo, a dějinná údobí, v nichž se tak dálo, jsou obecně vnímána jako tragická. Například ještě v 50. letech 20. století se o nevinných obětech, na které se shodilo pachatelství známého "případu Babice" hovořilo v interních dokumentech jako o "bývalých lidech". Hnusné, což?

 Řekneme-li: "Tento člověk je hodnotný.", jako bychom tím implicitně připouštěli, že jiní (byť by mělo jít jen o nějakou anonymní masu, a nikdo konkrétní by nebyl jmenován) hodnotní nejsou. V dějinách se s tím, zda náhodou někdo není hodnotnější než druhý různě experimentovalo, a dějinná údobí, v nichž se tak dálo, rozhodně nejsou ničím, čím by se lidé měli chlubit. 

 Každý člověk má své, větší či menší, klady a zápory. Zdráhal bych se ovšem ukazovat: "Ten, ten, ten a ten jsou hodnotní, a tamti už hodnotní nejsou." Kdybych tomuto kratinkému zamyšlení chtěl dát i nějaký teologizující nátěr, tak bych asi začal otázkou: "Za koho zemřel Pán Ježíš?" - za všechny (i když někteří na to kašlali a kašlou). A zemřel-li za všechny, tak tedy skutečně za všechny. Každý člověk má tedy cenu, hodnotu Jeho Krve. A tady už je jen těžko určovat, kdo je hodnotný a kdo ne.