Možná malá inspirace na následující dušičkové dny.


 Každý rok touto dobou se připomíná, že lze získat od 1. do 8. listopadu plnomocné odpustky přivlastnitelné pouze pro duše v očistci a po zbytek listopadu pak stejným způsobem odpustky částečné. Odhlédneme-li od toho, že "běžný Čech" si zřejmě při slově "odpustek" vzpomene primárně na peníze a Jana Husa, nabízí se jeden takový námět:

 Na řadě míst došlo dějinným vývojem k tomu, že se rušily staré hřbitovy v centrech měst u kostelů a docházelo k jejich "odsunu" mimo město. Tady někde je možná jeden z kořenů současného trendu tabuizace smrti. A ty staré hřbitovy byly časem změněny na parky a dnešní obyvatelé tam nezřídka chodí venčit své domácí mazlíčky, aniž by jim docházelo, že tito svými "produkty" obdělávají místa posledního pozemského odpočinku řady lidí. Je to smutná realita, ale nabízí jednu možnost. 

 Zachytil jsem v těchto dnech několikeré nářky nad tím, že ten či onen můj známý se ve stanovené lhůtě nemá možnost dostat na hřbitov a pomodlit se odpustkové modlitby za zesnulé. A což se tak poohlédnout po nějakém tom parku, který kdysi hřbitovem býval? A což tak nějak nenápadně - třebas i jen sám sobě - připomenout, že tam kdysi ten hřbitov býval. A právě tím, že se tam za ty zesnulé pomodlím. 

 Sám mám v Praze vyhlédnuté takové dvě lokality, které v počátcích listopadu se chystám projít. Jde o park u kostela sv. Petra na Poříčí a park u novoměstského kostela sv. Jindřícha. Což ovšem zdaleka nejsou jediné možnosti. Když se projdete na Smíchově po Arbesově náměstí, tak také zčásti půjdete po bývalém hřbitově při dnes již rovněž neexistujícím kostelíku sv. Filipa a Jakuba. V Brně Jakubské náměstí bývalo také hřbitovem a pod ním je dodnes dochována kostnice (komu nevadí pohled na různě vyskládané lidské kosti, má možnost modlitby i v tomto místě). Dnešní park u kostela sv. Havla v Mladé Boleslavi býval původně také hřbitovem. V České Lípě by k témuž účelu mohlo posloužit Škroupovo náměstí, jehož plochu až do začátku 19. století zabíral děkanský kostel - kol něj byl také hřbitůvek, a v chrámové lódi by se našly nějaké hrobky. V témže městě dva historické hřbitovy jsou upraveny na veřejné parky. Kdož má oči otevřeny, může na taková místa narazit leckde. 

Což takhle alespoň v duchu se na takových místech pomodlit? A přávě v tyto dny? Však už se snad ani nelze dopočítat, kdy naposledy se za tyhle zapomenuté mrtvé na zrušených hřbitovech někdo alespoň kratince pomodlil. Alespoň ono kratičké: Odpočinutí věčné dej jim, ó Pane. A světlo věčné ať jim svítí. Ať odpočinou ve svatém pokoji. 

 Dnes již rovněž zesnulý Mons. Josef Stejskal, co si tak pamatuji, v tyto dny končíval promluvy při Mších svatých vybídkou k modlitbám za zemřelé. Po každé Mši svaté po celý rok připojoval alespoň Otče náš a Zdrávas Maria za duše v očistci. V tyto dny kolem dušiček, často lidem připomínal sloku stařičké kostelní písně: 

"Na dušičky pamatujme,
z očistce jim pomáhejme.
Budou se za nás přimlouvat
až my budem umírat."