V pražských Emauzích je v novější části areálu prostora, zvaná "Sál opata Arnošta". Pojďme se podívat, po kom že tento sál své pojmenování nese.


 Arnošt Vykoukal, bezesporu jedna z nejvýznamnějších postav Emauzského opatství v průběhu 20. století, ne-li vůbec nejvýznamnější postava tohoto období "na Slovanech". Pocházel ze Žernovky u Mukařova ve středních Čechách a benediktinský řád mu umožnil získat vzdělání. Arnošt také do benediktinského řádu vstoupil, a po filosofických studiích v Praze studoval teologii v německém Beuronu. V roce 1906 přijal kněžské svěcení. Emauzy tehdy patřily do Beuronské benediktinské kongregace, ovšem po roce 1918 se příslušnost právě k této kongregaci stala poněkud nežádoucí, vzhledem k novému Československému státu. České benediktinské kláštery proto vystoupily z dosavadních svých kongregací. Arnošt Vykoukal se stal administrátorem Emauzského opatství, a v roce 1925 opatem. 

File:Arnošt Vykoukal (1879-1942).jpeg

 Opat Vykoukal byl (v reakci na zánik příslušnosti benediktinských klášterů v Československu k původním kongregacím) autorem nápadu, aby benediktinské kláštery na území Československa vytvořili kongregaci samostatnou, Slovanskou, pod patronací svatého Vojtěcha. 

 Nový opat přivedl klášter opět ke vzestupu. Především se stal ohniskem liturgického hnutí, usilujícího o "zpřístupnění" pokladů liturgie běžným věřícím. Emblematickou postavou této doby v Emauzích se stal zejména pozdější převor, P. Marian Schaller, OSB, jenž navázal na práci svého spolubratra, P. Prokopa Baudyše, OSB a začal vydávat bilingvní latinsko-české misály pro lid, obsahující nejen paralelně přeložené liturgické texty, ale rovněž další texty vysvětlující. V roce 1926 pak začalo opatství vydávat revui PAX, zaměřenou především na liturgii, ale neomezující se pouze na ni. Autorský okruh nezahrnoval pouze emauzské mnichy. V PAXu lze najít například texty budoucího rajhradského opata P. Václava Jana Pokorného, OSB, básnické texty břevnovského benediktina P. Sigismunda Boušky, OSB, a podobně. Přispívaly rovněž osoby mimo benediktinský řád. Revue PAX se stala významným periodikem, a nelze, než litovat, že za druhé světové války zanikla a její vydávání nebylo již nikdy obnoveno. 

 Za druhé světové války pak byly Emauzy velice brutálně postiženy. Zjara 1941 z klášterního areálu vysílala odbojová radiostanice, což nezůstalo bez odezvy. Nacisté začátkem července toho roku zakázali konat v klášterním kostele bohoslužby. Mniši nicméně proto v neděli 13. července 1941 sloužili pro lidi Mši svatou na prostranství ("piazettě") před kostelem. Shromáždění ale bylo rozehnáno a 16. července proběhla v opatství domovní prohlídka. Komunita byla následně nucena se rozejít a opatu Vykoukalovi byl přikázán pobyt v Plzni. Zde byl nicméně zanedlouho zatčen a odvlečen do koncentračního tábora v Dachau.

 Koncentráčnický osud záhy potkal další emauzské mnichy, z nichž čtyři věznění nepřežili. Dne 16. listopadu 1941 zemřel v Terezíně P. Marcel Higi, OSB. Jeho tělo si vyžádal tehdejší břevnovský převor, pozdější arciopat, Anastáz Opasek, OSB který tou dobou provizorně spravoval farnost v Počáplech u Terezína. P. Higi tedy jako jediný ze čtyř emauzských mučedníků byl normálně pohřben. Buď 9., nebo 10. září 1942 zemřel v Dachau opat Arnošt Vykoukal. Je alespoň symbolicky uvedeno jeho jméno na hrobce emauzských benediktinů v Praze na Vyšehradském hřbitově. Dále P. Vavřinec Miloslav Filip zemřel 13. září 1942 rovněž v Dachau. Čtvrtým z mučedníků je novic, fra Vojtěch Ivan Novák, OSB který za nejasných okolností zemřel někdy mezi lety 1942-1945 v koncentračním táboře Oranienburg. Jednou z možností je ta, že byl zastřelen při pokusu o útěk. Uvážíme-li však, že "zastřelením při pokusu o útěk" se často maskoval jiný způsob úmrtí, zůstávají okolnosti smrti tohoto novice (jemuž v době smrti bylo jen málo přes 20 let věku) nejasné. 

 Někdy v této době také na pražském gestapu došlo k tomu, že jakémusi jezuitovi (jehož jméno si momentálně nemohu vybavit) z rezidence u sv. Ignáce na Karlově náměstí bylo během výslechu údajně vyhrožováno: "Zatočíme s váma jako s benediktinama z Emauz." 

 Dnes či zítra je tedy 75. výročí smrti opata Vykoukala. Jeho ideu Slovanské kongregace realizoval záhy po skončení druhé světové války břevnovský opat, P. Anastáz Opasek, OSB, vzhledem k perzekuci církve v Československu po roce 1948 však mohla tato kongregace začít vyvíjet svou činnost až po roce 1989. 

(obrázek převzat odtud)