Vejšplechty studenta teologie.

Pár poznámek ...

1. 4. 2017 7:00
Rubrika: Poznamenání

... z postní duchovní obnovy. Vedl ji kněz, řeholník Společnosti Božího slova (verbistů) v sobotu 18. března 2017 v jedné z farností diecéze, o níž se říká (tak trochu z tradice), že je kamenolomem. Jedná se jen o pár nesystematických poznámek. Doslova: co myšlenka do mozku přinesla a ruka pak na papír se pokusila zachytit. 


 Důležitost ticha. Řada lidí se dnes neumí ztišit (což se projevilo i v rámci rekolekce, v pauze mezi zamyšlenimi, kdy měli někteří lidé tendenci vykecávat přímo v kostele mezi těmi, kdož se tamtéž chtěli modlit, vedoucí rekolekce je musel usměrnit).

 Křesťanství je o vztahu: 
- vztah k Bohu
- vztah k druhým lidem
- vztah k sobě samému 

Vztahy také potřebují občas korekci, uzdravení. Jednou z cest je zjednodušení života, oproštění se od věcí, které nejsou podstatné. Zbavení se toho, co se nás sice dotýká, ale co není důležité. Kroky k tomuto oproštění se a osvobození od nepodstatného:
- vzít Boha vážně (žádné křesťanství "ze zvyku")
- být ochoten opustit svoje pohodlí
- pochopit, kdo je Bůh 
- pochopit, kdo je můj bližní 
- pochopit, kdo jsem já sám 

Pán Ježíš říká: "Miluj Pána, svého Boha celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí." (Mt 22,37) a dodává "A svého bližního miluj jako sám sebe." (Mt 22,39) - je to vlastně rozšíření a souhrn  שמע ישראל ze Starého zákona. Vztah k Bohu souvisí se vztahem ke druhým lidem. Bůh nás všechny miluje, my bychom se měli snažit o to samé. 

 Co je však opravdu důležité v našem životě? Víra? Rodina? Práce? Odpočinek? Co jsou základní kameny v našem životě? - co my sami za ty základní kameny považujeme? Důležité je soustředit se na to, co je skutečně podstatné. Soustředění se na blbosti nás leda tak ochromuje. 

 Nesmíme ztratit ze zřetele to, k čemu nás Bůh povolává - protože máme zodpovědnost za to, zda budeme toto svoje povolání následovat. Zodpovědnost máme především sami za sebe. Druhé nemůžeme třebas i činit šťastnými, pokud to oni sami nechtějí. 

 Každý máme nějaké dary - hřivny. Musíme je však také umět zužitkovat. A - být za to vděčni. Vděčným se člověk stává vnímáním Božích darů. "Být vděčný za dobré i zlé, to vyžaduje tvrdou duchovní práci." (blah. John Henry Newman) Uvědomuj si, zač Bohu vděčíš. V tom lze rozpoznat ruku milosrdného Boha. K tomu je také třeba zbavit se závisti: 

- Komu a proč něco závidím?
- Modlím se i za toho, proti komu "něco mám"?

 Když se v člověku usadí závist, je zaděláno na problém - pokud se závist doslova průběžně nelikviduje, když se v člověku usadí, už sama jen tak neodejde. To je mimo jiné zdrojem zneklidnění, což člověku dělá problémy. "Trápení srdce ubíjí ducha." (Přísl 15,13) Co s tím?

- připustit si, že "mám problém"
- přiklonit se k pozitivnímu řešení (to je příklon k vděčnosti za to, co nám Bůh dal - viz výše)

 "Když Bůh dává, ví proč dává. A když nedává, tak také ví proč."

Sdílet

Komentáře

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona signály.cz