... abys Krista znal. - slova z jedné ze slok písně "V čem je základ věčné spásy zjevil lidem Kristus sám", která se zpívala v dnešních rorátech. Tedy alespoň tam, kde používají rorátníky Dobroslava Orla, a tam, kde se vůbec nějaké roráty konají.


 Na roráty (ty "orlovské") se vždycky těším. A přiznávám, že takové "Děkujeme, ó Bože náš" (což je závěrečná rorátní píseň vždy obden) si kolikrát pobrukuji i během roku, vždy tak nějak po ránu, protože je to píseň, která - jednoduše řečeno - děkuje Bohu za nový den a za to, že noc proběhla v klidu. 

 Ale - když se dnes ráno zpívalo právě ono "V čem je základ věčné spásy zjevil lidem Kristus sám" (zpěv k přijímání čtvrtečních rorátů, poslechnout lze zde), vzpomněl jsem si na takový příběh, který jsem kdysi slyšel. Je z kategorie takových těch "příběhů z čekání u nebeské brány". Tak tedy:

U nebeské brány se sešli doktor teologie, farář z jakéhosi městečka a vesnická babička. Ano, byli to zemřelí, co čekali na přijetí do věčné radosti.

Brána se otevřela, předstoupil před ní doktor teologie. Odkudsi zpoza brány se ozvalo: "Můžeš vejít, ale napřed odpověz na jednoduchou otázku: Znáš Krista?" Doktor teologie si odkašlal a odvětil: "Samozřejmě, vždyť jsem měl doktorát z Christologie a mojí nejmilejší četbou byl Ježíš Nazaretský od Josepha Ratzingera." - odpověď tázajícímu se nedostačovala, nicméně nakonec milého ThDr. pustil dovnitř. 

Před bránu předstoupil farář z městečka. Onen 'kdosi' za bránou se opět tázal: "Znáš Krista?" - farář odpověděl: "Samozřejmě, vždyť jsem mu zasvětil celý svůj život." - tázající opět nebyl spokojen, nicméně poté, co pana faráře trochu vydusil, pustil do věčné radosti i jeho. 

Poslední předstoupila babička. Hlas zpoza dveří se opět zeptal: "Znáš Krista?" - babičce se rozzářila tvář a řekla: "To víš, Pane Ježíši, že tě poznávám."