Vejšplechty studenta teologie.

Krácení žalmů

26. 11. 2016 19:57
Rubrika: Texty pro otrlé | Štítky: breviář

Kdo se modlí breviář, může si všimnout na začátku některých žalmů, že je uvedeno, že nejde o celý žalm, ale že z něj jsou "vykousané" některé části. 


Dne 21. listopadu v hodince během dne z památky Zasvěcení Panny Marie v Jeruzalémě toto "vykousávání" trošku bilo do očí. Tedy alespoň mne, když jsem se modlil z breviáře s žalmy v Renčově překladu. V překladu žalmu z "běžného" breviáře z Karmelitánského nakladatelství je to poněkud zaretušováno, a orant si ničeho nevšimne. Pokud se tedy nepodívá do hlavičky, kde se dozví, že z jinak kompletního Žalmu 40(39) jsou vypuštěny verše 15 a 16. 

Když se podíváme na Renčův žaltář, tak tam je "vykousnutí" jasně vidět. Verš 17. začíná slovy: Zato ať ... přičemž toto "zato ať" navazuje právě na vypuštěné verše 15 a 16, a bez nich vlastně takovýto začátek verše 17. nedává tak docela smysl. 

Naprosto vynechány ze žaltáře jsou pak "z určité psychologické nesnáze" tři žalmy (Žl 57/58/, 82/83/  a 108/109/), kterým se zaužívanou, byť ne zcela přesnou terminologií říká "proklínací žalmy". Proč nepřesnou? Protože hebrejština má pro prokletí hned několik výrazů, ale žádný z nich se v žalmech nikde nevyskytuje. To vychází z toho, jak se chápalo páchání zla: Zločinec de facto proklel sám sebe, když zločin spáchal. Tzv. žalmová kletba tedy není v pravém slova smyslu kletbou. Jde de facto o modlitbu zločinem postiženého člověka, který se k nápravě dovolává Boží spravedlnosti. Používá k tomu emočně zabarvené výrazy a antropomorfismus (ανθρωπος - člověk, μορφή  - forma, v tomto kontextu jde o to, že se Hospodinu přičítají lidské vlastnosti, skutky a projevy). 

Antopomorfismus může být tvrdý, nebo měkký. Tvrdý se objevuje v této podobě, měkký naopak pracuje s nám jistě milejšími vlastnostmi. Zde má kořen ono pro nás obvyklé pojetí: Bůh je náš Otec, my jsme Jeho děti. 

V některých vypuštěných verších z žalmů, které jinak v breviáři normálně lze nalézt, lze vidět určitá "tvrdá slova". Příklad: Z žalmu 62(63) jsou vypuštěny verše 10-12, kde se objevuje prosba, aby se žalmistovi protivníci propadli do země, aby se jim ucpala ústa a aby se stali kořistí šakalů. Tzv. proklínací žalmy pak používají opravdu drastickou terminologii. Počínaje žádostí, aby se zločinec vytratil jako vyschlá kaluž a zvadl jak tráva, která byla pošlapána (Žl 57/58/,8), a pokračující přáním, ať zločinec zemře, jeho manželka ať se stane vdovou a se sirotky jde žebrotou (Žl 108/109/,9-10). Ovšem proč? Protože zločinec předtím sám konal zlo. "Protože neznal slitování, stíhal slabé a ubohé a vháněl je do smrti." (Žl 108/109/,16) a v následujícím verší (17.) se vlastně objevuje ozvuk novozákonního příměru "Jakou měrou měříte, takovou se naměří vám." (Mt 7,2). Zmíněný žalm to vyjadřuje slovy: "Miloval zlořečení, tak ať ho postihne. Nestál o požehnání, tak ať se od něj vzdálí." (Žl 108/109/,17). A pomyslné spektrum přirovnávání končí velice drastickým obrazem z Žalmu 136(137), kde se objevují děti babylonské dcery, které jsou tříštěny o skálu, a blaze tomu, kdo s nimi o tu skálu bude mlátit (Žl 136/137/,9). Zde někteří biblisté tvrdí, že jde o obrazné vypořádání se s hříchem smilstva, nikoliv o návod ke konkrétnímu jednání, či přání zla někomu konkrétnímu. 

Je třeba se smířit s tím, že Písmo svaté prostě pracuje s obraznými příměry. Byť tyto mohou být - jak vidno výše, skutečně někdy velmi tvrdé. Asi nejklasičtějším příkladem obrazného přirovnání může být hned kniha Genesis. V ní čteme o stvoření světa v sedmi dnech, a také dnes už snad nikdo - krom pár skupinek fundamentalistického založení - nebude tvrdit, že jde o 7x24 hodin. 

Vraťme se ale k žalmům. Co tedy s nimi? Tedy: s těmi třemi, co jsou z běžného žaltáře vypuštěny úplně. 

Žalmová "kletba" je definovatelná jako "poslední možnost", když všechny ostatní možné opravné prostředky selžou a nelze nic jiného dělat. Hnusně řečeno, jde vlastně o emoční výlev pronásledovaného člověka, nebo člověka který už se nemůže jen tak dívat na zlo ve světě, i když jinak je proti němu bezmocný. Křesťan se také nemůže "korektně" tvářit, že tyto žalmy neexistují. Nabízí se takový přístup, že tyto žalmy se lze modlit jménem těch, kdo jsou pronásledováni a může se je jejich jménem modlit i ten, koho se pronásledování bezprostředně netýká. Protože - odhlédneme-li od drastické obraznosti - jde vlastně o volání k Bohu, aby se do věci vložil a pomohl pronásledovanému, který v Něj doufá. 

Pro další je možno se podívat na text Žalmy, škola modlitby a života (jest možno ho číst zde), od P. Antonína Krasuckého, OP, nebo do textu doc. Josefa Hřebíka Jazyk starozákonních žalmů, zvláště kletby, jako modlitba dnešního křesťana.

Sdílet

Komentáře

Vianney Záleží, co se kdo modlí za žaltář. Mnišský i v dnešní verzi má snad všech 150 za týden (i když taky jak který, existuje s jednotýdenním cyklem a dvoutýdenním cyklem).

dromedar Jiná uspořádání žaltáře nás teď nezajímají. Řeč je o běžném pokoncilním breviáři s žaltářem na čtyři týdny a s výpustkami, o kterých je článek.

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona signály.cz