Jezuita P. Jan Rybář, SJ publikoval 11. srpna zamyšlení ...


¨... nadepsané "Nevhodné klima" (přečíst možno ZDE). A po jeho přečtení mi bylo celkem smutno. Protože s otcem Janem jsem přicházel cca před deseti lety čas od času do kontaktu, neboť vypomáhal a snad dodnes vypomáhá v jedné farnosti, kam jsem z jistých důvodů v určitých periodách jezdíval. A nyní mne tento jeho článek celkem překvapil. Protože mi přijde zkratkovitý, zjednodušující a jeho vyznění ne zrovna šťastné. 

 Prý máme v Církvi "mnoho tisíc doktorů teologie" z nichž "téměř 80 procent jsou doktoři církevního práva." A následující text se stává jakýmsi povzdechem nad tím, jak "Každý kněz vlastní Kodex církevního práva a skrze tento Kodex se dívá na každého příchozího." - jako by právo samotné bylo něčím špatným. Navíc bych byl opatrný s tvrzeními, že "Každý dělá to nebo ono." Pár těch doktorů církevního práva jsem měl možnost poznat. Z toho jeden mne aktuálně učí, druhý je můj zpovědník. A nejen tyto dva. Nevím z čeho vychází P. Jan ve svém textu, ale já jsem ty církevní právníky (jejichž profesní služby jsem, Bohu díky, dosud nepotřeboval) zažil poněkud jinak. Jako lidi přátelské a - se smyslem pro humor. Jistě, že tuto svou zkušenost nemohu generalizovat. Ale stejně tak by ji neměl generalizovat nikdo jiný. Všichni jsme lidé se spoustou kladů i záporů. 

 "Co říkal Ježíš učitelům a vykladačům zákona? Je v naší církvi klima pro stavbu Bran milosrdenství?" ptá se autor v posledním odstavci článečku. Ano, říká jim "Běda vám ..." ale také těm ostatním říká cosi. A sice třeba: "Jdi a už nehřeš, aby tě nepotkalo něco horšího." (Jan 5,14). Bůh je - jak snad známo - mimo jiné také nejvýš spravedlivý. 

 Přijde mi tedy nešťastné dívat se na právo (ať světské, ať církevní) jenom špatně. Je třeba si uvědomit, že třeba i Desatero je svého druhu - právní předpis.