Kdybychom se rozpomínali na naše patrony, jistě by padala jména jako Cyril a Metoděj, Václav, Jan Nepomucký, Ludmila, Zdislava ... ale do této skupiny náleží jmen mnohem více. Rád bych se u jedné takové méně známé skupinky našich patronů pozastavil. 


 Když hovoříme o "skupinách patronů", tak ve vztahu k Čechám a Moravě nacházíme dvě. Poněkud známější Sedmipočetníky (sv. Cyril a Metoděj a jejich pět žáků - Gorazd, Naum, Kliment, Angelár a Sáva) a skorem u nás zapomenutou skupinku Svatých pěti bratří. Zapomenutou asi proto, že šlo o Italy a Poláky, kteří se k nám dostali dosti zvláštní cestou. A sice tak, že český kníže Břetislav I. jejich ostatky de facto ukradl z Hnězdna spolu s ostatky sv. Vojtěcha a sv. Radima. A když už je s sebou z Polska také přivezl, byli rovněž přičleněni k zemským patronům Čech a Moravy. 

 Trošku si ony světce přibližme. Jmenovali se Benedikt, Jan, Matouš, Izák a Kristin. Pro úplnost dodejme ještě mnicha Barnabáše. Benedikt, Barnabáš a Jan byli italští mniši, které si vyžádal Boleslav Chrabrý, aby v Polsku pokračovali v misijní práci svatého Vojtěcha. Tito tři byli členy kamaldulského řádu. Kamaldulové dodnes existují jako poněkud svérázná odnož benediktinského řádu, v něčem se blížící poněkud známějším kartuziánům. Na českém území nikdy nepůsobili, jejich nejbližší klášter byl v Červenom Kláštore na Slovensku (kde z rukou kamaldulských mnichů vzešel v 18. století první překlad Písma do jazyka, blížícího se dnešní slovenštině).V Polsku jsou dodnes dva kláštery tohoto řádu (Bielany u Krakowa a Bieniszew). 

 Benedikt, Barnabáš a Jan si zřídili malý konvent poblíž Poznaně. Zde se k nim připojili a stali se mnichy Poláci Matouš, Izák a Kristin. Díky přízni Boleslava Chrabrého však vznikla fáma, že mniši jsou bohatí a jednoho dne klášter přepadla banda násilníků. Pět mnichů bylo zavražděno. Pouze Barnabáš vraždění unikl díky tomu, že v době přepadu byl zrovna mimo klášter. 

 V roce 1008 bylo těchto pět mučedníků uznáno za patrony Polska a v té souvislosti byly jejich ostatky přeneseny do Hnězdna. Zde si je po třiceti letech přivlastnil český kníže Břetislav I. a spolu s ostatky svatých Vojtěcha a Radima je převezl do Prahy. Jenže "krádež" ostatků se už tehdy brala jako zločin. Jako pokání založil Břetislav I. v roce 1045 klášter benediktinů v Rajhradě u Brna. Rok nato byly ostatky polských bratří předány do opatrování staroboleslavské kapitule. Z nich pak ostatky sv. Kristina byly v roce 1126 předány do olomoucké katedrály, kde jsou dodnes. 

A tak se pět kamaldulů, kteří Českou zemi znali jen tím způsobem, že přes ní kdysi cestovali, stalo jedněmi z patronů Čech a Moravy. Jejich liturgická památka, žel jenom nezávazná, připadá na dnešní den, 25. srpna.