Vejšplechty studenta teologie.

Jesenická anabáze

4. 8. 2016 21:10

Uvítal jsem příležitost dostat se opět alespoň na chvilku do míst, která mám vedle "svého" Moravského Horácka také dost rád. A hlavně jsem se zase viděl s pár přáteli. 


 Pokusím se sestavit zpětně jakýsi cestovní deník.

 3. srpen: Vstávání v 5 ráno, poslední úpravy zavazadla a vzhůru na autobus. Má odjíždět v 7 hodin, zpoždění je nepatrné. Temná pauza v Mladé Boleslavi. Pak dvě další hodiny kodrcání do Hradce Králové, kde byl zhruba hodinu čas, než jel potřebný další spoj. Proč s sebou vlastně táhnu nepromokavou bundu? Vždyť stejně neprší a sotva se to v dohledné době změní. Později přece jen trochu sprchlo. Konečně zase v autobusu. Průjezd Králíky. Na pár vteřin kdesi v dáli vnímám střechy z kláštera na Hoře Matky Boží. 

 "'Jaktože umíte tak dobře česky?' 'Major Wilde pochází od nás.' 'Znáte Hanušovice? Můj táta tam byl starý německý bolševik.'" (drobný exkurz do 30 případů majora Zemana).

 Hanušovice na mne působí podivným dojmem - zvláštní směs pár městských domů, technických provozů a paneláků. Alespoň se to tak z autobusu jeví. Dojem dokresluje probíhající rekonstrukce železnice. A pak se za sklem objevuje mohutná, bělostná stavba - kostel sv. Michala v Branné. Původní Kolštejn - německy Goldenstein prý dostal po válce své české jméno podle toho, že městečko je pomyslnou bránou do Jeseníků. 

 Přes Ostružnou, Ramzovou a Lipovou-lázně už ubíhala cesta rychle. V jednu hodinu po poledni konečně Jeseník. Pravda - sotvaže jsem vystoupil, udělalo se mi blbě a musel jsem se chvíli "rozdýchávat". Asi to bude jízdou. Popaměti pak jdu k přátelům, které jsem přijel navštívit a u kterých budu dnes nocovat. Nabídnutý oběd s díky odmítám a povídáme o všem možném. Pak ve čtyři hodiny se rozcházíme - trochu se pokoukám po městě. Scházíme se až v 17 hodin v kostele na Mši svaté. Na všední den je v kostele dost lidí. Kolem dvaceti určitě. Kázání stručné, jasné, s hlavou a patou ... tak to mám rád. 

 Po liturgii stoupáme do kostelní věže. Naposledy jsem v ní byl v roce 2009 a doznala pár změn. Pár fotek, výklad o tom, co se kde udělalo nového, a zase šup dolů. Před odchodem jsme ovšem neodolali pokušení a trochu si cinkli alespoň menším ze dvou místních zvonů. Jen tak 3-4 údery. Jelikož se přátelé dohmátli, že zítra slavím křestní svátek, jde se rovnou z kostela trochu posedět. Po té popolední nevolnosti se konečně odvažuji něco vpravit do žaludku. Celkem spontánně jakousi pikantní masovou směs v bramboráku. Tělo to naštěstí ustálo. 

 Po návratu z večeře ještě debatujeme nad bližším určením zvonu z Kvítkova, jehož fotografie jsem vzal s sebou. Diskutujeme, zda jde o zvon barokní, nebo až o nějaké 19. století (nápisová kartuše, kde by teoreticky mělo být vročení, se totiž nedá ani při osobní návštěvě věže přečíst). Kolem půl dvanácté jsme na další spekulování rezignovali a šlo se spát. 

 4. srpen, památka sv. Jana Maria Vianneye, mého křestního patrona. Vstávalo se krátce po šesté (trochu dříve, než by bylo bezpodmínečně nutné, protože jsem se chtěl pomodlit matutinum a laudy a v během jízdy v autobuse je to nepraktické a dnešního dne snad i nevhodné). Rychle pozjišťovat, zda je vše sbaleno, a v 7,45 jede autobus zpět na Hradec Králové. Trošku dospávám spánkový deficit, za jízdy to docela příjemně houpe ... ovšem vždy před zastávkou jsem buzen skřípěním brzd. 

 V Hradci mám přes tři hodiny času, potřebný spoj jede až před půl třetí odpoledne. Je něco málo po jedenácté, odcházím ve směru, kde tuším kostel Nejsvětějšího Srdce Ježíšova a cestou po očku sleduji, zda by se pak nedalo někde v okolí rozumně najíst. Ve 12,00 se účastním Mše svaté. Chvíli před začátkem ke mně příchází starší žena s lekcionářem, zda bych při Mši nečetl. Beru to jako Boží smysl pro humor: Že si v den svátku mého patrona vyberou zrovna mne. 

Kněz v úvodu liturgie  dává do souvislosti dnešní památku sv. Jana - patrona kněží, s prvním čtvrtkem v měsíci, který je určen k modlitbám za kněze. Tyto dvě příležitosti se tedy dnes docela hezky překryly. Jsem rád, že jsem dnes právě tady. 

 Po konci bohoslužeb využívám toho, že kostel zůstává ještě otevřený a pokračuji s breviářem. Před jednou hodinou jdu po nasycení duchovním nasytit také "bratra osla". Nejbližší stravovací zařízení nabízelo mou oblíbenou lahůdku - svíčkovou na smetaně s brusinkami a knedlíky. Na svátek by to byla víc než dobrá varianta. Ovšem cena 150 Kč mne spolehlivě odradila. Po chvíli bloumání (snažíc se zapomenout, že jsem ráno z "bezpečnostních důvodů" vynechal i snídani, aby se náhodou neopakovala nějaká ta nevolnost) narážím na docela příjemnou jídelnu. A tak dnešním obědem budiž smažák a hranolky. 

 Na autobusovém terminálu ještě kupuji "ledový čaj". Ostatně - udělal se od rána solidní hic. Autobus dělá půlhodinovou zastávku v Mladé Boleslavi. Využívám toho a jdu se pokoukat do nejbližšího okolí autobusového nádraží.

 "Čekaj nás velký změny. Prej to tady ani nepoznáme." (pro změnu Chalupáři)

Třídu Václava Klementa, kterou jsem před lety chodíval v Boleslavi na svou střední školu, bych málem nepoznal. Mate mne monstrózní obchodní centrum, na jehož místě pamatuji leda tak zplanýrovaný prostor, kde se chodci dostával do bot písek. Jediné, co se nezměnilo, je blízká montovaná hospůdka. A paneláky. Stejně jednotvárné a šedé jako kdysi. 

 V půl páté pokračujeme v krasojízdě. Doma se ocitám něco po šesté. Totálně vyřízený - v dnešním hicu jsem se od rána pořádně nezastavil. Ale za tu únavu mi ty dva dny stály. 

 FOTKY

 Takže Bohu díky.

 

Sdílet

Komentáře

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona signály.cz