Setkávám se občas s tvrzením, že dnešní druhá eucharistická modlitba je nějaký výtvor z dob poslední výrazné liturgické reformy z časů druhého vatikánského koncilu. Každá mince má ale dvě strany ... 


 Jak je to vlastně s tou druhou eucharistickou modlitbou? Někdy se tvrdívá, že jde o výtvor arcibiskupa Bugniniho z dob druhého vaticana. Lze rovněž objevit tvrzení, že Mše svatá "se vyvíjela jen v docela malých detailech po staletí, počínaje Poslední večeří a obětí Ježíše na kříži." - toto jsem slyšel již několikrát, a vždy se mi vybaví představa, jak asi mohl Pán Ježíš při poslední večeři vypadat, a kde bych při poslední večeři našel latinu, orientaci "zády" a třeba manipulum. Nebo kde bych našel latinu na Kříži (krom nápisu nad Pánovou hlavou). 

 Zpátky však ke druhé eucharistické modlitbě. Ano, je používána často, dost možná, že nejčastěji. Ale - kdyby se do důsledku dodržovaly liturgické předpisy (a znám kněze, kteří se toho opravdu drží), pak by se používala pouze ve všední dny, a nikdy v neděli a ve svátek. S tvrzením, že jde o nějaký umělý výtvor, je třeba také být opatrní. Pokud vím, tato eucharistická modlitba se odvozuje od tzv. Hippolytovy anafory, což je záležitost ze 3. století. Jak tato anafora vypadá? Zkusme se podívat: 

Děkujeme Ti, Bože, náš Otče, skrze Tvého milovaného Syna, Ježíše Krista, kteréhos' nám poslal, když přišla plnost času, jako Vykupitele k naší spáse a jako zvěstovatele Tvé svaté vůle.On, tvé věčné Slovo, je s Tebou nerozdílně spojen a skrze něj jsi stvořil veškerenstvo, abys uzřel, že je dobré.

On se stal skrze Ducha Svatého člověkěm, narodil se z Marie Panny a zjevils nám jej jako svého Syna.Aby naplnil Tvou vůli a shromáždil Tvůj svatý lid, rozpřáhl své ruce v bolesti, aby zprostil bolesti ty, kdo v Tebe věří. Dobrovolně se vydal smrti, aby smrt odzbrojil, aby roztrhal zlá pouta, vykázal neštěstí jeho meze a zvěstoval Zmrtvýchvstání.

V noci, kdy byl vydán na smrt, vzal chléb, vzdal díky, rozlomil ho, dal svým učedníkům a řekl:

VEZMĚTE A JEZTE: TOTO JE MÉ TĚLO, KTERÉ SE ZA VÁS VYDÁVÁ.

Stejně vzal po jídle kalich a opět Ti vzdal dík, dal svým učedníkům a řekl:

VEZMĚTE A PIJTE: TOTO JE KALICH NOVÉ A VĚČNÉ SMLOUVY, KREV MÁ, JEŽ SE ZA VÁS A ZA VŠECHNY VYLÉVÁ NA ODPUŠTĚNÍ HŘÍCHŮ. TOTO ČIŇTE NA MOU PAMĚŤ!

A proto pamětlivi Tvého Syna, jeho smrti a zmrtvýchvstání, slavíme toto díkůvzdání a přinášíme Ti tento chléb a tento kalich.

(Aklamace: Tajemství víry! - Kristus zemřel,...)

Děkujeme Ti, že nás máš za hodné stát před Tebou a Tobě sloužit a prosíme Tě: Sešli svého svatého Ducha na tyto dary a na svou církev a povolej ji v jednotě ke svému stolu. Upevňuj ji svým Duchem ve víře v Tebe, skrze Tvého Syna, jehož jsi nám dal, Ježíše pomazaného;

Skrze Něho a s Ním a v Něm je Ti v Duchu svatém vzdána, Bože, Otče všemohoucí, všechna sláva a čest nyní i na věčnost. - Amen.

(text anafory převzat odtud)

 Chce to trochu zapracování, ale v prvních dvou odstavcích lze vidět prefaci z 2. eucharistické modlitby - stačí trochu přeskupit slova. Možná není úplně ideální, že tuto prefaci lze od eucharistické modlitby odtrhnout. A možno v tom vidět důvod, proč se doporučuje používat tuto anaforu jen ve všední dny - protože není důvod tuto prefaci nahrazovat nějakou jinou. Předpis je věc jedna, konkrétní praxe je věc druhá, ale samotný text za tuto rozdílnost nemůže. 

 Všimněme si, že druhá eucharistická modlitba je ještě delší, než zmíněná Hippolytova anafora. Protože se do ní musely vtělit ještě prvky, objevující se i v jiných eucharistických modlitbách. Tedy jde zejména o anamnetickou část, vzývání Matky Boží a svatých, prosby za Církev atd. Analogicky: Římský kánon (jediný používaný v tridentském ritu) taky nevznikl ze dne na den. Také vznikl postupným doplňováním, ať už se to komu líbí, nebo ne. Jisto je, že druhé eucharistické modlitbě určitý historický kořen upřít nelze. 

 Existují v zásadě dva "ultra" názory, stavějící vše do černobílé podoby: buď že všechno před druhým vatikánským koncilem bylo fuj, nebo, že všechno po druhém vatikánském koncilu je fuj. Oba pohledy jsou, domnívám se, špatné. Stejně jako je špatné dělat z liturgie divadýlko, nebo "akci" cílenou na zážitek. Vzpomínám na pouť ve Staré Boleslavi v roce 2010, kdy se v závěru Mše svaté na podiu jakýsi mládežník rozplýval na mikrofon: "Týjo, vloni 'na papežovi' to bylo fakt hustý." - chápu, že každý věk má svá určitá specifická vyjádření, ale nedomnívám se, že je ideální je zatahovat do liturgie. 

 Jak již jsem se zmínil onehdy: Važme si toho, co v Církvi máme.