V našem "katolickém rybníku" je obvyklé uchovávat Eucharistii i k uctění mimo čas liturgie a také pro donášení svatého přijímání nemocným. Jak je tomu ovšem mimo katolickou církev?


 Magazín Christnet přinesl článek, upomínající na to, že včera proběhla slavnost Těla a Krve Páně. Já sám měl možnost jí slavit v poměrně komorním společenství v jistém pražském poutním kostele, a měl jsem z toho radost, protože Mše svatá byla opravdu hezká. A dnes tedy o včerejší slavnosti referoval Christnet. Sice nevím, kdo článek psal, ale má tam jednu nepřesnost. 

 Onou nepřesností je tvrzení: Důvodem pro neuchovávání hostií u mnoha církví, včetně pravoslavných, je i používání kvašeného chleba pro slavení eucharistické bohoslužby. 

 Ano, svatostánek ve smyslu skříňky dominující oltáři ... pardon: prestolu, tam nenalezneme. Ovšem to neznamená, že pravoslavní nic takového nemají. Byl by to nesmysl, už proto, že i u nich existuje zaopatřování nemocných, které zahrnuje i donášku Eucharistie. Kdysi (cca tak před dvěma roky) jsem jeden semestr navštěvoval předmět "Úvod do pravoslavné liturgiky" na Ústavu východního křesťanství na HTF UK (kdo mne zná i jinak, než jen z virtuálna, ví, že východokřesťanská liturgika je takový můj dlouhodobý koníček, a že občas chodím na řeckokatolické liturgie). A v rámci těchto přednášek jsem se dostal k informaci, že i pravoslavní přece jen něco jako svatostánek mají. Tato obdoba našeho svatostánku má půvabný název darochranitelnice. A nemusí jít vůbec o nějakou nápadnou součást oltáře, i když samozřejmě tomu tak být může. Viděl jsem ale také darochranitelnici například jen ve formě nenápadné kovové truhličky o rozměrech asi 20x10 cm.

 Vyučující onoho předmětu "Úvod do pravoslavné liturgiky", sám pravoslavný kněz, dokonce zmiňoval, že koná-li se v té či oné církevní obci vizitace, doporučuje se vizitátorovi, aby si nechal darochranitelnici otevřít a zkontroloval stav jejího obsahu. Důvodem právě je i autorem z Christnetu zmiňované používání kvašeného chleba a tedy větší náchylnost k tomu, aby se materie kazila. 

 Je ovšem pravdou, že v pravoslaví se hostie nepoužívají. Stejně jako u řeckokatolíků se k liturgii peče bochánek kvašeného chleba, do kterého se vytlačí "pečeť", označující část, kterou je třeba v úvodu liturgie (při tzv. proskomidii) z bochánku vyříznout. Tato vyříznutá část, řečená obvykle "Beránek", je pak použita pro Eucharistii. Zbytek bochánku se neproměňuje, je však pokrájen a rozdává se na závěr liturgie věřícím jako určitý výraz společenství, dalo by se říci: jen tak na zakousnutí. Přisluhující nabídne účastníkovi tento tzv. antidor se slovy "Kristus vprostřed nás." a účastník bohoslužby si může vzít sousto - obvykle předtím odpoví: "Jest a bude." nebo podobně.  

 Pro zájemce odkazuji na příslušnou část pravoslavného katechismu, pojednávající o liturgických zvyklostech. Lze kliknout sem.

 POZN.: Během 28. května byla zpráva na Christnetu upravena. Z mnou citované věty byla vypuštěna zmínka o pravoslaví a text článku byl doplněn novým odstavcem, ve kterém je pravoslavná liturgická praxe ohledně uchování Eucharistie vysvětlena Pavlem Hradílkem z Institutu ekumenických studií při ETF UK.