Říkačku Zlatá brána odemčená ... znám ještě z mateřské školky. Ovšem teprve před pár dny jsem narazil na určitý "výklad" toho, kde má tento plod lidové slovesnosti svůj kořen. 


 Tuto říkačku zná u nás asi kde kdo. I když kdo ví? Každopádně jí můžete slyšet třeba i v prvním díle filmového Švejka z 50. let. A hle - ten začátek je vlastně zkomolenina, protože když místo "zlatá" řekneme "svatá" (teď mne napadá, že "Zlatá svatá" je také slangový výraz, objevující se u Foglara jako Vontské označení pro jeden ze zvonů ve Stínadlech), dostává ta říkanka smysl. Prožíváme Rok Milosrdenství a v souvislosti s ním jsme jistě již označení Svatá brána slyšeli. 

 Svatá brána otevřená
zlatým klíčem odemčená, 
kdo do ní vejde
tomu hlava sejde
ať je to ten nebo ten, 
praštíme ho koštětem. 

 Zlatý klíč zde odkazuje k "moci klíčů", tedy k papežství, slova "hlava mu sejde" lze chápat také jako "hlavu skloní". No a praštění koštětem ... kropáč v jistých tradicích má přece podobu malého košťátka. A tímto zorným úhlem viděno tu tedy máme lidový popis jedné z ceremonií milostivého léta.

 Dnes jsem si na tuto říkanku vzpomněl, když jsem za časného jitra procházel bránou litoměřické katedrály sv. Štěpána. Totiž: včera jsem navštívil jednoho kněze, se kterým už nějakých pár let spolupracuji a ten mi sdělil, že dnes hodlá zajet v rámci Roku Milosrdenství ke svaté bráně do katedrály. A nabídl mi, zda se nechci přidat. Souhlasil jsem, byť to znamenalo velký škrt přes mé dosavadní plány na onen den.

 Vyjížděli jsme už v 6 hodin ráno, abychom v katedrále stihli ranní Mši svatou. Na Dómském pahorku jsme byli chvilku před sedmou. Podobné poutnické úmysly mělo dnes více lidí, protože na plácku před vstupem do katedrály již pár jedinců popocházelo a z toho, co jsem zaslechl, již zde nějakou chvíli byli. Z toho usuzuji, že nešlo o místní farníky. 

 A pak už jak předepsáno ... svatá zpověď, projití branou, a v 7,30 účast na tiché Mši svaté, kterou v boční kapli u oltáře Nejsvětější Svátosti sloužil dómský farář. Po Mši svaté jsme se ještě vydali na krátkou procházku po Litoměřicích, při které jsme hovořili o všem možném.