Poznamenání a postřehy cestovní, ba poutní. Aneb jak jsme putovali do rodiště blahoslaveného Alojse Andrického. 

 

 Dostal jsem před pár dny nabídku zúčastnit se cesty do Horní Lužice, konkrétně do vsi, která se jmenuje v hornolužické srbštině Radwor, v němčině pak Radibor. Zde se totiž narodil 2. července 1914 pozdější kněz a mučedník Alojs Andricki, v roce 2011 prohlášený za blahoslaveného. K výročí jeho narození zde místní farář, o. Šćěpan Delan, začal pořádat tzv. AlojsFestival, a letos se konal jeho druhý ročník. 

 Vyjeli jsme ve složení jeden kněz a dva studenti teologie v pátek 3. července odpoledne. První zastávkou byla již benzínová pumpa ve Studánce u Varnsdorfu, protože auto ohlásilo, že má žízeň, a my jsme ji ostatně měli taky. Poté, co byly doplněny tekutiny, pokračovalo se v jízdě. 

 Německo, tedy pardon - Horní Lužice - nás uvítala trošku změněnou krajinou, a úplně změněným systémem dopravního značení. U nás obvyklou modrou tabuli s bílým nápisem bychom hledali marně. Trasu se mi zpětně podařilo s dopomocí mapy rekonstruovat zhruba takto: Ebersbach-Neugersdorf (Habrachćicy-Nowe Jěžercy) - Kottmarsdorf (Kotmarjecy) - Großschweidnitz (Swóńca) - Nechen (Njechań) - Eiserode (Njeznarowy) - Plotzen (Błócany) - Neukuppritz (Nowe Koporcy) - Hochkirch (Bukecy) - Steindörfel (Trjebjeńca) - Kubschütz (Kubšicy) - Nadelwitz (Nadźanecy) - Niedergurig (Delnja Hórka) - Jeschütz (Ješicy) - Quatitz (Chwaćicy) - Luttowitz (Lutobč) - Radibor (Radwor). 

 V jedné z těchto obcí, ještě nedaleko českých hranic, nás pobavila GPSka, protože jsme na ní objevili, že projíždíme Karl-Marx-Straße, a ta se v jednom místě setkává s Friedrich-Engels-Straße, a tyto dvě pak navazují na Bluttgasse (to jsem si vážně nevymyslel, to opravdu existuje). 

 V Radworu se hlásíme na faře. O. Šćěpan nás vítá téměř dokonalou češtinou a představuje nám jednoho z Bronx Brothers - člena františkánské komunity z New Yorku, který pomáhá vše organizovat. Tito františkáni mají stejný střih hábitu jako kapucíni, jejich hábit má ale světle šedou barvu. Poté sděluje podrobnosti o ubytování. Náš vedoucí výpravy zůstane na noc v Radworu, pro nás dva spolucestující je zajištěn nocleh u jedné rodiny v Lutobči (od Radworu cca 2 km). Jeden člen nám určené hostitelské rodiny se nás hned ujímá, a nakládá nás do auta. Vracíme se do Lutobče, kde už jsme toho dne jednou projížděli. 

 Ubytováni jsme vskutku skvěle. Po půl šesté večerní nás pán domu odváží do Radworu. Když se ho ptám, jak na něj mám mluvit, velice mne překvapí: "Na mně můžete mluvit česky, já dva roky pracoval v Český Lípě." (což je město, kde bydlím). 

 V 18.00 začíná v kostele Panny Marie Růžencové Mše svatá. Lužickosrbsky. Kostel mi architektonicky trochu připomíná sv. Gabriela v Praze na Smíchově, ovšem bez beuronské výmalby. Na všední den je na liturgii poměrně dost lidí. S velkou chutí zpívají, na varhany nikdo nehraje. Zpěv se nádherně rozléhá, dojem to ve mně zanechalo vskutku mocný. Součástí liturgie bylo také uvedení nových ministrantů do služby u oltáře. 

 Po Mši se opět setkává naše cestovní trio. Jdeme na kostelní zahradu, kde je možno se najíst a napít. Jíme klobásky. Je sice pátek, ale zároveň svátek sv. Tomáše, a vlastně cestujeme, tak si myslím, že jsme se ničeho nedopustili. Ve 20,00 začíná na nachystaném pódiu koncertní program. Trošku konverzujeme s dalšími účastníky (dobrá možnost pocvičit si angličtinu a němčinu). Kolem půlnoci bychom už se rádi odebrali na nocleh, ale nějak špatně jsme vše domluvili, a začíná to vypadat, že budeme muset do Lutobče šlapat pěšky. Nakonec přece jen odvoz nacházíme. Než jsme zalehli, byly už asi 2 hodiny v noci, a otevřeným oknem byla ještě od Radworu slyšet hudba. 

 Sobota. Vstávám po sedmé a věnuji se breviáři, kolega se objevuje až před osmou. Hostitelé nás zvou na snídani, podává se na zahradě. Do Radworu se vracíme kolem půl desáté dopolední. Autem to trvá jenom pár minut. K našemu zděšení nám náš hostitel, pracující kdysi v České Lípě, vnutil každému 20 Euro (což je v přepočtu na naše koruny asi pětistovka). Na kostelní zahradě, vzdor propukajícímu hicu, začínají workshopy. Vybírám si promítání dokumentárních pořadů o Alojsi Andrickém a dostávám se tak do farního sálu v suterénu, kde je alespoň přijatelná teplota.

 Po workshopu byl ještě cca hodinu čas do dalšího bodu programu. Vedro je opravdu velké, a když chci udělat alespoň nějaké fotky, zjišťuji, že mi před odjezdem prodali ne baterky pro fotoaparát, ale takové ty běžné. Naštěstí jsem narazil na našeho kněze a ten mi obratem nabídl, že mi půjčí fotoaparát svůj (sám na focení moc času neměl). 

 Udělal jsem nějaké snímky kostela a vesnice. Zastavuji se k modlitbě v kapli blah. Alojse Andrického v kostele. Ve 12,30 se pak podává na zahradě oběd. Odpoledne je možnost adorace w starej cyrkwi. To je pozůstatek původního místního kostela, pocházejícího ze 13. století. Po vystavění nového kostela byl ubourán a dnes z něj stojí jen presbytář se zákristií. Ve 14,00 vychází z kostela Panny Marie Růžencové průvod s Eucharistií, směřující k této cyrkwičce. Cestou se zpívá píseň Budiž pozdravena, Hostie živá (zde se mi jí podařilo najít polsky). Následnou adoraci vedou již zmínění františkáni z New Yorku. Trvá až do 17,00 kdy je v cykkwičce svátostné požehnání. Pak následuje průvod zpět do farního kostela. Někteří místní obyvatelé, když je průvod míjel, zdravili svátostného Krista alespoň krátkým pokleknutím. Tohle už u nás asi jen tak neuvidíme. 

 Kdo buď nešel na adoraci vůbec, nebo byl jen na její části, měl širokou možnost se realizovat během odpoledne jinak. Avizována byla možnost zahrát si fotbal na farním hřišti a pár dalších variant. 

 Na 18,30 je ohlášena Mše svatá. Před ní se v lavici modlím nešpory - a omylem první ze 14. mezidobní neděle. To, že u nás bude na druhý den neděle překryta slavností sv. Cyrila a Metoděje, jsem si uvědomil až poté. Mši svatou koncelebruje asi 10 kněží. Je vícejazyčná. Slyšíme němčinu, angličtinu, lužickou srbštinu, a některé části jsou latinsky. 

 Po bohoslužbách se už loučíme, a vyrážíme kolem 20. hodiny zpátky do severních Čech. Cestou se shodujeme na tom, že to, co jsme viděli, by mohlo být dobrou inspirací například pro ty, kdo mají na starosti organizaci diecézních setkání mládeže a podobných akcí. Já alespoň doufám, že se budu moci této akce účastnit i v roce příštím.