Dvoudenní cesta na (prý) vykořeněný sever. 


 Mgr. Dušan Foltýn, známý to badatel nad českými kláštery (jehož seminář o řeholních řádech a kongregacích jsem před časem navštěvoval) mne pozval na pokračování konference "Klášterní stezky", organizované Pedagogickou fakultou UK, které jsem se před časem zúčastnil. Pokračování bylo výjezdní a konalo se - ve starobylém cisterciáckém opatství v Oseku u Duchcova. Ano, v tom opatství, o kterém jsem zde již před časem (byť v poněkud jiných souvislostech) psal

 Vyjel jsem z Prahy z Hradčanské 5. června v pravé poledne. Trasa autobusu slibovala průjezdy tím opravdu "echtovním" a průmyslovým severem - Most, Záluží a Litvínov. Hlavně na Most jsem byl zvědav. Znal jsem jej doposud jen z dokumentů o likvidaci starého města a vzniku nového - sídlištního, se kterým jsem měl spojeno ono Cimrmanovské "nuda, nuda, šeď, šeď"

Při vjezdu do Mostu jsem kdesi zahlédl vršek evidentně vybydleného paneláku - zřejmě legendární Chanov. Samo město Most celkem odpovídalo oné představě panelového bludiště. Já osobně bych v něčem takovém asi dokázal jen přežívat, nikoliv žít. Jednotvárná nuda, i když ne šedivá. Alespoň na barevnosti se zapracovalo. A na místě starého Mostu, kde se kdysi narodil jeden z oseckých opatů - Klement Zahrádka, je povrchový důl. Zpočátku mne docela udivilo, jak rychle jsme se octli v Litvínově. Až pak mi došlo: "Vždyť ono je to téměř vedle sebe." Na autobusové zastávce u vlakového nádraží výstup a desetiminutové čekání na návazný spoj. 

 Do Oseka jezdím celkem často (důvodem je můj privátní zájem o dějiny místního kláštera), ale vždy přes Teplice. Nyní mi tedy bylo dáno absolvovat cestu z druhé strany. Přes Lom. Ten snad původně byl filiálkou starobylé farnosti oseckých cisterciáků v Mariánských Radčicích, nyní přifařen do Litvínova. Pak už se vynořuje známý pomník obětí důlní katastrofy na dole Nelson III (událost ze 3. ledna 1934, při které zahynulo cca 150 lidí) a cedule, zvěstující pocestnému, že vkročil do města Oseka. Tato cesta mi připadá poněkud pestřejší, než ta z Teplic. 

 Do areálu opatství vcházím v momentě, kdy v monumentálním konventním kostele končí Mše svatá (koná se setkání klášterních oblátů, kteří zde fungují, i když aktuálně v klášteře nejsou mniši). Kostel je obrovská stavba o třech lodích. Mše svatá se slouží až "vzadu" za chórem a transeptem, zpod západní kruchty není rozumět ani slovo, vnímáte pouze, že kolem oltáře se někdo pohybuje. Oltář "versus populum" dříve býval blíže - u chórové přepážky. Mše svatá končí, u Informačního centra jsem se setkal s Mgr. Foltýnem a ostatními pozvanými. Dostáváme instrukce ohledně noclehu. Fasuji klíče od pohostinky, která dříve nepochybně bývala řadovou mnišskou celou. Bytuji přímo nad průchodem z nádvoří prelatury do křížové chodby a rajské zahrady vprostřed konventní budovy. 

 Program začal uvítáním na prelatuře, které hned přerostlo v diskusi. Pak se pokračovalo společnou komentovanou prohlídkou klášterních zahrad. Provádějící se zaměřil na historický vodovodní systém (vzpomněl jsem na svého spolubydlícího z koleje, Petra, kterého by tyto technické věci jistě velmi zajímaly, já žasl). Cisterciáci bývali v práci s vodou mistři. 

 Mezi účastníky konference se objevil též můj kamarád, kterého pamatuji ještě z jeho bohosloveckých studií, a který nyní farářuje - tedy spíše administrátoruje - v jisté středočeské farnosti. 

 Byl nám představen obnovený klášterní pivovar, a následně byla možnost společně se jít navečeřet do města. Ne každý toho využil. Já dal přednost troše volna, a také jsem si nafotil nějakou architekturu. Popravdě se mi ani moc nikde mimo chodit nechtělo, protože byl, vzdor pokročilému dni, solidní hic. Když si "bratr osel" řekl o něco k snědku, zužitkoval jsem svou od rána netknutou cestovní svačinu. Po večeři byla ještě přednáška, zaměřená obecně na klášterní zahrady (zvláště u starých benediktinských klášterů - základním podkladem byl náčrt "ideálního kláštera" ze Sankt-Gallen). Byla ještě možnost si pak povykládat. Těsně před půlnocí jsem se pomodlil kompletář, a odebral se do spacáku (ne, že by v pohostince nebyly peřiny, ale vzhledem ke své alergii na peří jsem musel vzít zavděk svou cestovní "mumií"). Dodávám, že to byl kompletář český. Pro zajímavost mnišský v latině: 

 Natočeno přímo v Oseku v konventním kostele v roce 2008. Tehdy v klášteře žil ještě alespoň jeden mnich - P. Charbel, v současnosti farář v Maria Kirchbuechl v Rakousku.

 Ráno v sobotu jsem vstal o půl páté. S kamarádem jsme byli dohodnuti, že mne přiblíží do Prahy. Byl ale nutný časný odjezd, protože on měl již v 8,00 hod. sloužit Mši svatou ve své farnosti. Sešel jsem do kapitulní síně a pomodlil se tam matutinum a ranní chvály. Pak vzal za své ještě pozůstatek včerejší svačiny a po šesté už za námi zapadla klášterní brána a následovala přes Teplice a půvabné Středohoří cesta autem ku Praze. 

Na Chodově jsem se rozloučil a poroučel jsem se do metra (zpětně jsem si uvědomil, že v autě jsem zapomněl spacák :-) ). A poté z Holešovic vzhůru podívat se, jak to vypadá u našich doma.