Znáte takovou tu "triumfální" verzi křesťanství? Od dob youtubových videí s tématikou "Boží království vaří a smaží" a od filmu "Ježíš je normální" snad nějaké povědomí existuje. Je to ale jen motiv pro pousmání? 


 Jsme tu na Signálech lidé různí. Za dobu, co se v tomto prostoru vyskytuji (což je již přes sedm let), jsem se tu setkal s vpravdě širokou paletou přispivatelů. Katolíci rozmanitých postojů a názorů, evangelíci, pár pravoslavných a dokonce se tu svého času realizoval minimálně jeden jehovista. 

 Před pár lety jsem tu zachytil aktivitu příznivkyně - řekl bych - nějakého takového podobného směru, který byl varovně prezentován dokonce v sekulárních médiích. Zkrátka takového toho "hurá-alelujatického" křesťanství, kladoucího důrazy poněkud jinam, než klasická ortodoxie. Včera jsem zachytil jisté články, které si dovoluji povžovat za přinejmenším částečně manipulativní. Pro ilustraci cituji (s ponechanou původní gramatikou) z tohoto článku

"Uvěřil jsi, že Ježíš Kristus je jediný a dokonalí spasitel světa? Jestli ano máš v srdci jeho ducha a jeho znamení moci? Jestli nemáš jediné znamení moci tak máš problém!"

 A záhy přichází opravdu bomba: 

Ty, kdo uvěří, budou provázet tato znamení:(máš znamení). Ve jménu mém budou vyhánět démony (vyháníš démony) a mluvit novými jazyky;(mluvíš novými jazyky) budou brát hady do ruky, (když tě uštkne had nebo klíště nic se ti nestane) a vypijí-li něco smrtícího, nic se jim nestane;(když sníš něco otráveného nebo špatného nic se ti nestane) ..."

 Co chce člověk, který takovýto výklad biblického textu šíří, říci? Máme snad koštovat mochomůrky, nebo se nechávat uštknout nějakým tím plazem, abychom tak otestovali svou víru? Redukujeme-li otázku autenticity víry pouze na nějaké mimořádnosti, obávám se, že se ocitáme ve strašném průšvihu. 

 A vezměme si analogii z prvokřesťanských dob: Zjednodušeně lze říci, že počátek křesťanství je spojen jednak s mimořádnostmi, ale také s krví. Pokud bychom výše uvedený uzávorkovaný výklad vzali doslovně, tak by to znamenalo přijmout šílenou tezi, že první křesťané byli všechno možné, jen ne autentičtí. Příkladně: sv. Ignác Antiochijský by podle takovéto logiky byl pouhý neautentický ubožák, protože ho roztrhaly šelmy. A spolu s ním velká řada těch, které si budeme za pár dní my katolíci připomínat jako Římské prvomučedníky

 Byla víra těchto Kristových svědků (tedy martyrů) špatná? Ano, jisté letniční proudy hlásají, že autenticita víry je v přímé úměře k úspěchu toho kterého člověka v profánní sféře ...

 Ale jak pod tímto zorným úhlem vnímat Evangelium? Přinejmenším onen příběh o bohatém mladíkovi, kterému Kristus říká, aby se zbavil svého majetku (Mk 10, 19-23)? To má být nějaký renonc? Pokud množství jeho majetku mělo být indikátorem jeho víry, proč by se ho měl zbavovat? Jako bohatý by přece podle tohoto pojetí byl jakýmsi duchovním Supermanem. 

 Vraťme se však k těm mimořádnostem. Dělat z nich měřítko víry je věc strašně ošidná a nebezpečná. Vzpomínám na případ jedné konvertitky, která s nějakým takovým očekáváním se nechala pokřtít, a když zjistila, že tento pomyslný automatv nezafungoval, tak spáchala sebevraždu. Je to možná extrémní případ, ale skutečně se to stalo. 

 Lze se podívat na jeden již starší pořad z cyklu Cesty víry na ČT, nazvaný Evangelium prosperity a pisateli (resp. pisatelce) v úvodu odkazovaného "vítězného článku" by možná nezaškodilo se na to podívat, a trošku si o tom popřemýšlet. Má automaticky problém ten, kdo nedisponuje mimořádnostmi? Nebo má spíš problém ten, kdo lidem takové (přinejmenším duchovně nezdravé) náhledy podsouvá?