Za pár hodin začne Popeleční středou postní doba. Je však půst jen tradiční "dieta"?


 "Středa je Popeleční. Po celý den dodržujeme půst újmy, to znamená, že nejíme žádné maso. Dospělí a zdraví věřící se nasytí jenom jednou denně, z ostatních jídel podstatně ubereme." zaznívá v jedné farnosti rok co rok stejnou "formulí" ohláška o tom, že začíná postní doba. Postit se ... co to je? Jeden člověk se třeba netají tím, že na Popeleční středu a Velký pátek skutečně nic nejí a napájí se jenom vodou z kohoutku. Ale s úderem půlnoci pak vezme útokem ledničku, a půst si (v rámci toho, co mu obsah lednice umožňuje) vynahradí. 

 Staletími osvědčená je praxe takové jakože trojčlenky: Modlitba - půst - almužna. Půst zde nefiguruje sám (jako jakási svérázná dieta), ale jako součást většího celku. A lze dále promýšlet, co dělat. Půst není jenom dieta, modlitba není jen odříkáváním naučených slovních spojení, a almužna není jen dávání peněz někomu. Jako modlitbu lze pojmout leccos (traduje se výrok biskupa Trochty: "Můžete-li nějakou práci vynechat, vynechte ji a jděte se modlit. Když ji vynechat nemůžete, tož jí konejte jako modlitbu."), může mít mnoho podob. To, čemu se říká trochu archaicky almužna, to může taky vypadat různě. A co půst? 

 První, co při slovíčku "půst" člověku naskočí, je vyloučení masa z jídelníčku. Je to však pouze o tom? - pozor, tím nezpochybňuji vynechání masa ze stravy (viz pátky i během roku), nebo uskrovnění se v množství jídla. 

 Půst může mít rozmanitou podobu - omezení či vynechání dívání se na televizi, omezení či vynechání nějaké jinak oblíbené činnosti a podobně. A tím se naplňuje poučka, kterou kdysi vyřkl jakýsi moudrý člověk: "Není dobré omezovat půst na jeho dietní rozměr." 

 A citát na závěr: 

 "Asketi vždy chválili půst jako nutnou podmínku ke vzletu ducha. Zříkali se masa, nepili víno. Ale dnes je daleko důležitější půst očí a myšlenek. Nedívat se na to, co nám škodí, přestat myslit na to co mě ničí. Slyšeli jsme na počátku princip: vidět všecko, abychom mohli správně posoudit. Daleko důležitější je opak: Dokud neumíme správně soudit, nechtějme vidět a slyšet všechno, ale jenom to, co je nám skutečně k dobru." (Tomáš kardinál Špidlík, SJ)